1.	O autorovi

1.1.

Život

1.2.	Hlavní díla

2.	Literárně-historický kontext díla

2.1.	Existencialismus

2.2.	Témata tvorby

3.

Cizinec

3.1.	Hlavní téma

3.2.

Postavy

3.3.

Děj

3.4.

Kompozice

3.5.

Jazyk

3.6.

Ukázka

"O autorovi
Albert Camus (1913 – 1960)
• francouzský existencionalista
• gymnázium, filosofie, ve 30. letech člen komunistické strany, vyhoštěn z Alžíru, odešel do Francie
• redaktor Paris-Soir, přítel Sartra, se kterým se po prudké polemice Člověk revoltující rozchází
• r. 1957 obdržel Nobelovu cenu za literaturu, zahynul při havárii

Dílo:
filozofický spis
Mýtus o Sisyfovi – představa předběžné morálky
novely
Cizinec, Pád
dramata
Caligula – hra, která staví na poznání absurdity bytí, Nedorozumění, Spravedliví aj.
román
Mor – popis chování lidí v městě zamořeném morem očima lékaře

Literárně-historický kontext díla
Existencialismus
• filozofický směr rozvíjený za předpokladu, že „existence předchází esenci“ (Sartre)
• přímá reakce na události doby, reakce na tíživou situaci během války a po válce
• zachycují krizi měšťácké společnosti a její dopad na jedince – izolovaného, plného úzkosti
• v mezních situacích prožívá stav beznaděje, zoufalství, hnusu
• představitelé: Jean-Paul Sartre, Albert Camus

Tvorba – Albert Camus
• jádrem jeho díla je otázka smyslu života
• člověk si tuto otázku pokládá s vědomím nutnosti zemřít
• absurdita lidské existence spočívá v protikladu mezi nesmyslností života a neustálou snahou jeho smysl nalézt
• základní téma: poznání vědění a vyvození důsledků z tohoto poznání

Hlavní téma
odcizenost vlastního já, absurdita člověka, lhostejnost k vlastnímu osudu, nahodilost činů

Postavy
Mersault – obyčejný úředník z Alžíru, na odcizenost a absurditu člověka reaguje zcela lhostejně, cítí se cizincem ve svém okolí i svém nitru
přítelkyně Marie, přátelé Raymond a Masson, soused Salamano
advokát, vyšetřující soudce – oba hledají v Mersaultově případu „něco víc“, nechápu jeho lhostejnost k vlastnímu osudu, ani nahodilost jeho činů – vraždy

Děj
Hrdina Mersault zastřelí na pláži Araba (nemotivovaná, náhodná vražda), je zatčen vyšetřován a odsouzen k trestu smrti. Jako přitěžující okolnost je mu též přičítáno, že neplakal na pohřbu své matky. Svým lhostejným jednáním pobuřuje ostatní aktéry děje – Marii, ale zejména soudce a advokáta, kteří nechápou jeho chování.

Kompozice
• novela – dělení do kapitol, rozděleno na dvě části
• vypravěčem románu je hlavní hrdina Mersault, ich forma
• citově nezaujatý způsob vyprávění
• 2 kontrastní části:
o zážitky od úmrtí matky, milostného vztahu s bývalou kolegyní přes lidi, které poznává, až po chvíli, kdy zastřelí Araba (sugestivní a emocionální popis)
o strohý popis pobytu ve vězení, výslechů, procesu a odsouzení k trestu smrti

Jazyk
• bilingvní vydání, část jsem četla francouzsky, část česky
• hovorový jazyk postav, jednoduché dialogy, nespisovné výrazy, vulgarismy (např. když Raymond mluví o své bývalé přítelkyni)
• obsáhlé pasáže myšlenkových pochodů hlavní postavy Mersaulta (hlavně ve vězení), nahlédnutí do nitra postavy – proud aktuálních myšlenek (lhostejnost při „výkladu“ vyšetřujícího soudce nebo při rozhovoru s advokátem)
• popis vlastních pocitů (viz. ukázka – fyzický stav  horko… - zastřelení Araba)
• výpravné popisné pasáže – popis děje (pohřeb matky)
• téměř básnická vyjádření (viz. ukázka – slunce na pláži, horko…)

Úpal se už nedal snést, a tak jsem se pohnul kupředu. Věděl jsem, že je to bláznovství, že se jedním krokem slunce nezbavím. Přesto jsem udělal ten krok, jediný krok dopředu. A tentokrát Arab, pořád vleže, vytasil nůž a nastavil ho v slunci proti mně. Na oceli se rozstříklo světlo a do čela jako by mě zasáhla dlouhá jiskřivá čepel. Zároveň pot slitý v obočí mi stekl všechen najednou na víčka a potáhl je teplou hustou clonou. Za tím závojem slz a soli mi oči osleply. Už jsem nevnímal nic než sluneční činely na čele, nezřetelně taky třpytivý oštěp vytrysklý z napřaženého nože přede mnou. Ten hořící šíp mi ohlodával řasy a bolestivě ryl do očí. To byla chvíle, kdy se všechno zakymácelo. Z moře se vyvalil hustý řeřavý oblak. Nebe jako by se po celé délce otevřelo a chrlilo oheň. Celá má bytost se napjala a já zaťal ruku na revolveru. Kohoutek povolil, prst mi sjel na hledané bříško pažby, a teď, v tom suchém, ohlušujícím třesku, všechno začalo. Setřásl jsem pot i slunce. Pochopil jsem, že se právě zvrátila rovnováha dne, výjimečné ticho pláže, na níž jsem prožil štěstí. Vystřelil jsem pak ještě čtyřikrát do nehybného těla a kukly se do něho zakusovaly, ani to nebylo znát. Jako bych čtyřikrát krátce zaklepal na bránu neštěstí.

(závěr první části)"

Zpracováno jako příprava ke státní maturitě z češtiny. Práce má částečně formu odrážek.