"2. Autor:
Alexandr Sergejevič Puškin je významným ruským básníkem, prozaikem a dramatikem. Je tvůrcem moderního básnického jazyka, položil základy spisovné ruštiny. Narodil se 6. června 1799 v Moskvě a zemřel 10. února 1837 v Petrohradě. Pocházel ze staré šlechtické rodiny. Silně prožíval národně osvobozenecké hnutí evropských národů a proticarské vzpoury v Rusku. Za satirické verše na cara Alexandra I. mu hrozilo vyhnanství na Sibiř, nakonec byl nucen odejít na jih Ruska. Roku 1824 byl vypovězen na rodinný statek. Po omilostnění carem Mikulášem v roce 1826 žil v Moskvě a Petrohradě ve službách dvora. Zemřel na následky zranění, které utrpěl v souboji s francouzským dobrodruhem D’Anthésem.

3. Puškinovo první dílo je pohádkový epos Ruslan a Ludmila (1820), dílo je ovlivněno doznívajícím klasicismem. V básnické povídce Kavkazský zajatec (1821) se přiklání k romantismu, v romantismu vzniká také veršovaný román Eugene Oněgin, téměř zároveň tragédii Boris Godunov (1825) a historický román Kapitánská dcerka (1836). Výrazné prvky realismu se objevují v románu Piková dáma (1833).

4. Žánr:
Veršovaný román je psán básnickým jazykem ve verších. Časté je dělení díla na podstatně kratší části, mění se úhel pohledu a mnohé lyrické pasáže. Oproti klasickým románům je ve veršovaném románu kladen mnohem větší důraz na psychologickou stránku děje a duševní život jednotlivých postav.

5. Obsah:
Petrohradský mladík Eugene Oněgin, který většinu svého času tráví ve vysoké společnosti na plesích, se po smrti svého strýce odstěhuje na statek, který zdědil. Zde se seznámí s mladým básníkem Lenským a ten ho zavede do rodiny vdovy Larinové, která má dvě půvabné dcery, Olgu a Taťánu. Taťána se do Oněgina zamiluje, napíše mu milostný dopis, v němž se upřímně vyznává ze své lásky, Oněgin ji však odmítne. Později na plese záměrně flirtuje s Olgou, snoubenkou Lenského. Oněgin tak vzbudí jeho žárlivost a je vyzván na souboj, při kterém Lenskij umírá. Oněgin otřesený touto strašnou událostí odjíždí na cesty. Olga se brzy vdá za jiného a starší Taťána je nucena se také provdat. Odjíždí s matkou do Moskvy, kde je provdána za staršího generála, knížete Gremina. Oněgin se s ní po letech setkává v Petrohradě na plese, bláznivě se do ní zamiluje, píše jí dopisy, na které mu však Taťána neodpovídá. Vyznává jí lásku i osobně, ale marně. Taťána jej odmítá stejně jako on ji před léty.
Přiznává mu svoji lásku k němu, ale zůstává věrná svému manželovi.
Puškin líčí život ruské společnosti v 19. století. Ukazuje pokleslou ruštinu, která je v oné době považována za jazyk nižších vrstev (dílo obsahuje mnoho cizích, převážně francouzských slov – monsieur, mon ange, far niente – které autor sám nedokáže přeložit). A snaží se o pozvednutí úrovně domácí tvorby.
ukázka:
Hlava 8., XIV. :
„..Tak sálem jako příklad spěla
du comme il faut…(Šiškove, žel:
Já rusky říct to neuměl.)"