"Ostře sledované vlaky
Hrabal Bohumil
Místo Bohumila Hrabala v moderní české literatuře je nezastupitelné, je autorem osobitým a překvapujícím, se širokým záběrem. Řada jeho próz byla zfilmována či se dočkala dramatizace. Film Jiřího Menzela se stejnojmenným názvem Ostře sledované vlaky byl dokonce oceněn Oscarem. V této novele se do popředí dostávají konkrétní historické události z druhé světové války a tím se tato próza řadí k takzvané druhé vlně okupační tematiky (Lustig, Weil, Frýd).
V Hrabalově novele jde o lásku, jež je pronásledována neobvyklými překážkami a provázena hlubokým utrpením. Tradiční historické téma (odboj proti okupantům ) je zahaleno matoucí směšností osobních trablů „záškoláka“ Miloše Hrmy. V komplikovanosti tohoto mladého chlapce, který se potýká se svým nejosobnějším trápením, takže se mu vnější svět zdá cizí, nachází autor protiklad k obecnému dění. Námět novely je variací na téma umělého osudu, neboť intimní osobní tragédie ironicky zvýrazňuje tragédii událostí a naopak. Malicherná směšnost milostného románku koresponduje se životem na malé vlakové staničce, jejíž příslušníci si ukracují dlouhé chvíle výstředními kousky a zábavami (zápletka se točí kolem výstřední hry výpravčího Hubičky, který během noční služby potiskl zadní část těla telegrafistky Zdeničky Svaté staničními razítky) a tvoří svou humornou zvláštností významový protiklad k celkové absurditě a krutosti poměrů, v nichž zdraví, mladí a naivní lidé odcházejí na frontu, aby se vraceli zmrzačení se zraněnýma, ale všímavýma očima, zpět do rozbitých domovů. Hrabal pomocí konfrontací (přesné detaily viděné subjektivně rozjitřeným zrakem mladého vypravěče …) podtrhuje hlavní myšlenku této novely: nesmyslnost a hromadné bláznovství války, z níž roste vědomí vzájemné souvislosti všeho se vším. Vypravěč (Hrma) si uvědomuje, že i na nepřátelské straně trpí válkou naprosto nevinní lidé a nemůže se zbavit viny a odpovědnosti za to, že cítí hlavně své osobní neštěstí. Jeho trápení se mu ve srovnání s obecným utrpením zdá nepatrné a malicherné a vnitřní pocit provinění nakonec vede k odhodlání k činu. Odhodlá se k tomu i na základě vědomí, že mu nepřítel zabral krajinu jeho dětství a pokazil jeho mateřský jazyk. Jenže ani boj a nepřátelství k nepříteli nezbavuje člověka vědomí lidskosti. V posledním záblesku života si Hrma uvědomuje, že v nepříteli zabil zcela nevinného člověka. Německý voják si v poslední chvíli k sobě tiskne medailónek, na jehož jedné straně je zelený čtyřlístek a na druhé straně nápis Pro štěstí.
Novela je komponována metodou střihu, kdy se prolíná Hrmův sexuální komplex s ústupem do samoty a jeho cesta k překonání úzkosti a strachu před smrtí.
I ve vážném, okupačním tématu Hrabal vypráví jakoby „proti srsti“, zdůrazňuje navenek idylický, humorný povrch českého života v protektorátu, aby zvýraznil jeho kontrastnost s nezáviděníhodnou situací okupantů. Zlehčující a matoucí momenty slouží k navození ironie, která je českému národu dána a která se neslučuje s patetickým hrdinstvím. Rozmarný obraz podtrhuje rysy českého charakteru, jehož základem je odolnost proti nepříznivým poměrům a schopnost čelit záměrům nepřátel lstí i potměšilou přizpůsobivostí. Ze skrytých rysů zdánlivě poddajné slovanské duše plyne její nevyzpytatelnost a hádankovitost, nad níž zůstává vládnoucím utlačovatelům rozum stát."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ