"/I/

válí se ted devět kilometrů za frontou, včera je vystřídali(byli 14 dní vepředu a poslední den se strhla nečekaná kanonáda) , ze 150 jich zbylo 80, dostaly téměř dvojnásobný příděl jídla a tabáku, stalo se to tak že čekali ve frontě na jídlo a kuchař nechtěl nandavat dokud nepřijodu všichni, pak mu vyvsětlili že ostatní sou mrtví, (kuchař měl rudý obličej a neměli ho rádi tak mu řikali rajče, jinak Heinrich) on že jim nemůže dát dvojnásobný příděl, obstoupili ho a už se málem něco semlelo když přišel velitel roty (soucítí s nimi protože se sám vypracoval z poddůstojníka)(druhá rota), rozkázal at příděli vydá všechny, on z toho nebyl nadšený ale aby ukázal jak je mu to jedno, dával všem ještě víc, pak už nevěděl co s gulášem, tak ho každému nabízel aby se ho zbavil (Tjaden a Muller sehnali pár lavorů a nechali si je vrchovatě naložit do zásoby, Muller(přehláskované U) z prozíravost, Tjanden protože byl hubenour ale byl strašně nenažranej, v jejich skupině je také Albert Knopp, kterému to nejlíp pálí, muller neustále vláčí učebnice a sní o válečné maturitě, Leer nosí plnovous a je ujetej na holky z důstojnických bordelů, a on (hlavní hrdina vypravěč) Paul Baumer (přehláskované A), oni čtyři přišli ze stejné třídy gymnázia, Haie Westhus, kopáč rašeliny s velkýma rukama, Detering, sedlák co myslí jen na svou usedlost a manželku, Stanislav Katczinsky – kápo jejich skupiny, houževnatý mazaný čtyřicátník, s tváří ze žuly s modrýma očima, má úžasný cit pro průšvihy, dobrý dlabanec a nádherné ulejvárny) (k jídlu bily bílé fazole s hovězím)(dostali taky zmíněný tabák (žvýkací, doutníky a cigarety) a salám)

příšla pošta, vyprávý o tom že na pravém okraji louky stojí hromadná latrína, ale ta je jenom pro rekruty kteří nevědí co a jak, oni ví o něčem lepší, kam se člověk podívá stojí dřevěné domečky sloužící ke stejnému účelu, neví proč z téhle záležitosti dříve dělali vědu a styděli se, je to stejně přirozené jako jídlo a pití, tři čtvrtiny vojákovi zásoby pocházejí z oblasti trávení , Kropp drží pod paží kulaté víko od soudku s margarínem, dají tři budky k sobě a víko mají jako podložku pro ?skat? (karty), tlumené burácení fronty zní jako vzdálená bouřka a je jim dobře, idilka
podotýká že Kemmerich leží v Saint-Josephu, má prý prostřelené stehno – dobrý cesták do zázemí, odpoledne ho prý navštíví, Kropp dostal dopis, má je pozdravovat od kantorka

kantorek byl jejich třídní učitel, malý a energický, postavu měl podobnou jak desátník Himmelstoss zvaný "Postrach Klášterní hory", tihle malý napoleonové jsou většinou pěkní rasy, kantorek do nich po hodinách tělocviku tak dlouho hučel, až jeho třída napochodovala na okresní velitelství a dobrovolně se příhlásila do války (devatenáct let věk), jeden z nich Behm Josef váhal a moc se mu nechtělo, pak také zemřel jako první, byl střelen do hlavy ale ještě žil byl pouze v bezvědomí, plazil se k nim ale nepřátelé ho zastřelili (Katczinsky – Katcza), na světě jsou tisíce kantorků a všichni jsou přesvědčeni že konají dobro, zatímco oni stále prohlašovali službu vlasti za to nejduležitější na světě, oni přišli na to že smrtelná úzkost je silnější, než se vydají za Kemmerichem, balí jeho věci, přijdou mu na cestě vhod, polní nemocnici je provoz a páchne to tu, člověk je z baráků (tam spí) zvyklí na ledacos ale tady se mu udělá na nic, Kemmerichovi ukradli jeho hodinky když byl v bezvědomí, ptají se ho Franze, jak se cítí, on říká že ho noha zatraceně bolí a neví že ji má amputovanou, vypadá hrozně je žlutý a sinalý, jsou to známky blížící se smrti, oni ho chlácholí že se díky noze dostane domů, Muller pod postelí najde parádní boty a ptá se zda si je může vzít, když je nebude obě potřebovat (protože kdyby umřel a oni tu nebyli vzali by je sanitáci) Franz to odmítá, pak přesvědčí lapiducha aby mu píchnul morfin na bolest, hrdinu mrazí protože bude muset napsat jeho matce až zemře, Kroppa popadne amokjak se to tu občas stává, kantorek mu prý napsal že Jsou železné mládí národa, oni se ale cítí jako starci"