" Když byli s Charlesem pozváni na zámek la Vaubyessard na ples, Ema začala zjišťovat, že by chtěla život prožít jinak – v přepychu, obklopená krásnými věcmi. Začala toužit po zvovunavštívení zámku. Začala mít různé vrtochy a těžko se s ní vycházelo. Objednávala si zvláštní jídla, kterých se ani nedotkla, jeden den pila pouze čisté mléko, druhý den pila ocet, aby zhubla. Někdy si usmyslela, že nepůjde ven, potom se dusila horkem a otevírala okna a oblékala si lehké šaty. Charles si myslel, že příčina toho patrně tkví v nějakém vlivu místního prostředí. Nakonec se tedy rozhodl přestěhovat do Yonville-l'Abbaye. V tu dobu byla Ema těhotná. Porodila holčičku Bertu. V Yonville Ema poznává písaře Léona, se kterým si výborně rozumí. Jednoho dne se ale Léon rozhodl, že odejde pracovat do Paříže. Ema zůstala opět sama s malou Bertou a Charlesem, kterého neměla ráda.
Pak potkala Rodolpha. Byl to sukničkář, kterému se Ema velice líbila a řekl si, že ji získá. To se mu také povedlo – ostatně nebylo to příliš těžké. Začali se potají scházet, jezdili spolu na koni... láska Emy k Rodolphovi rostla, kupovala mu drahé dárky, které si ani nemohla dovolit, takže podepisovala panu Lheureuxovi směnky, které nemohla splatit. Dokonce chtěla s Rodolphem i utéct. Už bylo všechno naplánováno, když od Rodolpha dostala dopis, že má na něj zapomenout. Po přeštení dopisu omdlela u večeře. Dlouho ležela ve svém pokoji s mozkovou horečkou. Nemluvila, snad ani nic neslyšela. Pak ale bolest mysli ustoupila a ona se začala vracet zpět do normálního života."