" V Kaligrafech se obrázek týká testu, ze kterého byl vytvořen. Autor v nich často používá epiteton a příměr, dají se ale vždy použít jen jako celek, protože citováním ztrácejí jednotlivé části hlubší smysl, který jim ale také mnohdy schází. Postrádají také většinou zvukomalbu, proto ve čtené podobě neznějí příliš dobře.
Dílo je surrealistické, ale myslím, že obsahuje i některé romantické a impresionistické prvky.
Apollinaire využívá především prostředků opakujících některé části textu, tedy anaforu, epiforu, epizeuxis a apanastrofu.
Ačkoliv je Apollinairovým básním sarkasmus a ironie vlastní, působí mile, že nejsou zneužívány ani namířeny proti konkrétním osobám. V klasických básních také nenadužívá básnické licence, která u něj ovšem ani v kaligrafech navadí.
Apollinaire čerpá v básních náměty jak ze současnosti, tak z antické nebo orientální mytologie, cestování i zvláštních i obyčejných okamžiků lidského života. Inspiruje ho také zvláštní náhoda nebo prožitý pocit."