"Jazykový plán:
Autorka používá současný jazyk. Kniha se proto velmi pěkně četla.
Setkáváme se tu s řečí autorskou a řečí postav. Řeč autorská je spíše popisná. Popisuje nám děj a představuje nám postavy, jaké jsou i co si myslí.
„Znělo to tak překvapeně, že se Janky zmocnila chuť s ní rovnou zatřepat, protože přece nebylo vůbec nic ohromujícího na tom, že přišla, ale pak si uvědomila, že v tom zvolání nebyl jen údiv. Míšu zřejmě docela potěšilo, že ji vidí. Chytla Janku za ruku, vtáhla ji dovnitř a zavřela dveře.“
Řeč postav je vyjádřena dialogy. Je to přímá řeč ohraničená uvozovkami.
„Doufám, že se budou po válce nosit do tanečních zase dlouhé šaty. Tyhle krátké se mi nelíbí,‘ řekla Míša a ukázala Jance obrázek v módním časopisu.
,Já bych chtěla taky dlouhý,‘ podotkla Eva. ,Je to prima, dyž se courají po zemi.‘
,Mě se náhodou zdají tyhle hezké,‘ usoudila Janka a podívala se kriticky na Míšu. ,A tobě by zrovna slušely. Jenže – ´
,Jenže nejsou dlouhý,‘ doplnila Eva.
Janka zavrtěla hlavou
,To by mi nevadilo. Jenže je schvaluje Vondra. Asi se teď nudí, ta se baví s lidma v domě. A povídala, že je to zase jednou konečně praktická móda.‘
,Co vlastně dělá Vondra?‘ zeptala se Eva.
,Uklízí. A pečuje o pana Vondráka,‘ oznámila jim Janka.
,Chudák,‘ zamumlala Dina.
,Taky je mi ho líto,‘ zabručela Janka. ,Ale proč si ji bral? Musel přece vidět, jaká je.‘
,Měl koukat vočima,‘ poznamenala Míša. ,To já si to jednou pořádně rozmyslím. Mě žádnej kluk rohlíkem nevopije.“
V řeči postav také nacházíme nespisovné výrazy, např. vočima, nevopije, žádnej. Setkáváme se i se zkracováním, např. jméno Vondráková je zkráceno na Vondra, tuto přezdívku používají pouze postavy ve svých dialozích.
V knize není žádné vulgární slovo, je to dobře, protože do knihy pro mládež takové výrazy nepatří."