"Z německého orig. Vydaného v r.1940 přeložil Karel Čechák. Doslov napsal Eduard Petiška, vydal Československý spisovatel v r.1958. Ilustrovala Ludmila Jiřincová.

„Mám úkol, malý a ohraničený: musím jiným hledajícím pomáhat, aby porozuměli světu a dovedli mu čelit, byť bych jim pomohl jen útěchou, že nejsou sami.“
Hermann Hesse nebyl příliš nakloněn křesťanství, protože byl do něj nucen, obdivoval indická a čínská náboženství hlavně kvůli jejich humanismu a to se zajímavě objevuje na konci této knihy. Hesse se přátelil s Romainem Rollandem, uznával Thomase Manna a byl nejmladším z plodného období německé literatury (G.Hauptmann, T.a H.Mann, R.M.Rilke, Franz Kafka).
„Hesseho postavy a děje mají někdy funkci symbolů, jako by tím chtěl autor zdůraznit jejich obecnou platnost.“ Zde, v Knulpovi, autor opět ukazuje na nutnost existence moudrých lidí, Knulp rozsévá radost a štěstí, má mnoho přátel, u kterých se může občas na několik dnů zastavit. Žije si bezstarostně a nezávisle, lidé mu pomáhají za tu trochu smíchu. Nikdy nepracoval, v mládí byl krásný, udržovaný, elegantní. Vlastně fungoval i jako posel zpráv, co, kde a jak- prošel mnoha vesnicemi, městy. Občas navštívil nějakou zábavu, chodil za dívkami, nikdy se ale neusadil, byl prostě „větroplach a tulák“. (Láska ho v mládí zradila, poslední žena mu dala dítě, zemřela a o dítě se starají jiní). Byl optimistou, snílkem, většinou se toulal sám, rád filosofoval o duších. Měl svou teorii o muži a ženě, že se musí každý z nich omezit a přijít o část svého já, a i teorii o rodičích, že mu nemůžou rozumět, i když ho velmi milují, protože duše se nedědí. E.Petiška v doslovu mluví o „individuální vzpouře proti tradičnímu měšťáctví“ a o tom, že Knulp „hledá hodnoty života v plném životě a ne v majetku, domech a usedlé konšelské vážnosti“.