"Jakub Arbes psal od roku 1867 své romaneto, které v roce 1877 časopisecky vyšlo v Lumíru pod názvem Newtonův mozek. Kombinují se tu prvky románu hrůzy a vědecké utopie.
Newtonův mozek je označován jako poslední dílo z první série Arbesových romanet, a nebo také jako první dílo ze série druhé. Literární teoretici nevědí, kam ho mají zařadit, z jednoho prostého důvodu – Newtonův mozek je vlastně zcela novým romanetem, prohloubeným o řadu motivů, bohatším zpracováním.
Newtonův mozek by se také dal označit za jakési volné pokračování předchozího romaneta „Ďábel na skřipci“. Schéma obou těchto romanet je totiž velmi podobné. V obou je vypravující hrdina, tj. autor sám, v noci vyzván, aby se účastnil nezvyklé eskamotérské produkce. Na místě, kam je zaveden, najde člověka v postavení vzbuzujícím hrůzu – jednou jako domnělého spoutaného ďábla, po druhé jako mrtvolu na katafalku – a tento fantastický zjev použije k soustředění se na výklady o různých problémech lidského života a kultury.
Celý děj je vyprávěn jakýmsi vypravěčem, patrně Arbesem samým. Líčí své životní příběhy s přítelem, který není po celou dobu v knize jmenován. Oba přátelé se v době studií zabývají vším možným jen ne řádnými studiemi. Vypravěčův přítel si oblíbí různé pseudovědy jako eskamotérství a usmyslí si, že jednou bude nejlepším eskamotérem na světě. Najednou je však osud rozdělí – přítel odchází k vojsku. Pořád si spolu dopisují, ale jednou přijde místo od přítele dopis od kněze, že důstojník v bitvě u Hradce Králové padl. Vypravěč je z toho smutný, dobrý přítel mu chybí. Opět se vrhne na studia. Jednoho dne se však u něj v pokoji zjeví přítel = mrtvý důstojník. Nemůže tomu uvěřit, ale po vysvětlení o jeho záměně s velmi podobným vojákem, se uklidní. Přítel jej zároveň pozve do paláce Kinských, kde jeho otec celá léta sloužil, na velkou oslavu na počest jeho návratu. Vypravěč Arbes se tedy po chvíli vydává do zámku. Při cestě do sálu však bloudí v temnotách spleti záhadných chodeb. Nakonec najde tu správnou cestu do sálu, kde je samá vznešená společnost. Uprostřed místnosti je rakev, která se najednou záhadně začne otvírat. Mrtvola pozvolna ožívá. Působením těchto hrůzyplných motivů autor ovšem přesvědčuje čtenáře, že nejde o nic jiného, než o složitou eskamotérskou produkci.
Po této části hrůzy počíná utopie. Domněle zemřelý, teď zmrtvýchvstalý, důstojník usedne za stolek a počíná přednášku neočekávaným trikem, kdy si do lebky, místo mozku vlastního, vloží mozek geniálního přírodovědce Newtona, a používá toho k výkladu o rozkladu lidských schopností a útoku na pokrok kultury. Svá tvrzení pak dokazuje novým pokusem, když demonstruje přístroj, který je schopen předstihnout rychlost paprsků světla. Na základě toho může ve vesmíru spatřit jakýkoliv odraz minulosti, všechny minulé události...."