"Figurka z porcelánu

Stejně jako u předchozí povídky, i u této jsem si vymezil řetězec událostí (v tomto případě 39), z nichž vzešly čtyři výraznější části (mikropříběhy či fáze, chcete-li):

– blahobyt – Vita se stěhuje k Pluhařům
– zpět doma – O Vitě se šíří lživá pověst
– Svatba – Vita zachrání sestru
– Smrt – Vita se odevzdává dění

Tyto čtyři části mi pomohly s určením ,,jader“, od nichž se mohu odrážet při parafrázi:
Vita se narodila v malém městečku. Jméno získala po svém pravém otci. Nikdo si ji nevšímal,
až na její vlastní bonu, jež o ní pečovala. Nevlastní sestry a matka měly poměr se stejným mužem, což Vitu zaujalo natolik, aby učetního Brauna požádala o polibek rovněž. Ten byl následně vyhozen z práce. Práci na učetnictví převzal Vitin otec, což vedlo k tomu, že byli oba (jak Matylda, tak Kroupa) nuceni zmizet kvůli zaviněnému úpadku. Vita tak šla k Pluhařům. Švec Vitu vzdělával.

Po neurčité době se vrátila Matylda, Kroupa se oběsil a v domě se usídlili čtyři Matyldyni
milenci. Vita poznala na tancovačce studenta, s nímž začala chodit. Matylda je nachytala a Vitu zmlátila. Kolem Vity se počaly šířit velmi upravené nepravdy, které nabraly na síle poté, co zachránila svatbu nevlastní sestře Míle. Vita vnímala nepřátelství okolí a uzavřela se do sebe až do chvíle, kdy počala nenávidět Matyldu i Idu. Rozhodla se nerozvažovat, což vyústilo v odjezd do Prahy a následnou smrt na tuberkulózu.

Z této parafráze můžeme udělat ještě stručnější: Vita, vykořeněná ze své rodiny i
společnosti, hledá oporu v útěku do velkoměsta se starším mužem, který ji zneužije a tím i zabije. Z toho vyplývá, že je Vita od počátku ,,předurčena“ k tomu, aby měla svůj život komplikovaný.

Události, které se dějí (v) rodině automaticky dopadají na hrdinčinu hlavu, což je v rozporu s tím, že ji rodina nebere mezi sebe. Dochází tak k dvojí izolaci, což představuje obrovskou zátěž na osobnost hrdinky. Čtení knih a rozvažování toho, co udělá, dělá z Vity sice aktivní aktérku upřednostňující rozum před pudem, přesto její aktivita nedosahuje takové míry, aby přehlušila aktivitu okolí, tedy rodiny a společnosti. V okamžiku, kdy se vzepře a rozhodne se utéct (ve smyslu útěku před bojem proti společnosti, jež ji odsoudila), narazí a změní se v typ člověka, před kterým sama utíkala, což ji zlomí a zničí. Všechny události jsou sestaveny ironicky, což prokáže i analýza a interpretace postav.

Subjekt – Dívka
Objekt – očištění
Adresant – chování
Adresát – společnost
Oponent - maloměstskost
¨Adjuvant - rozum

Dívka + rozum vs očištění koreluje s: chování + společnost vs maloměstskost Zde se odhaluje problém, který tato povídka postuluje: Dívka toužící po svém očištění, se pomocí rozvažování a rozumu snaží oprostit od společenské kategorizace zapříčiněné maloměstkým prostředím a pohledem na chování nejen její rodiny, ale i na chování její, které ,,neodpovídá“ vnitřnímu dění postavy. Tedy, řetězec událostí zobrazuje dění v maloměstě a vliv společnosti na jedince, potažmo vliv rodinného ,,dění“ (záměrně ne výchovy). Události jsou nezávislé na vůli jedince, ať je pasivní nebo aktivní, nenabízí se východisko. Otevírá se tedy jediná možnost, jak čelit ,,zaškatulkování“, tedy útěk z nepřátelského prostředí do jiného prostředí, což obnáší riziko zklamání."