“VLÁDA Karla IV. :
Velmi rychle se sžívá s naší zemí. Obtížných úkolů se ujal s mladickou energií a ctižádostí uplatnit v praxi své představy, vědomosti a dosavadní zkušenosti, které získal již jako mladičký princ, vychovávaný na dvoře francouzského krále. Karel sídlil po svém návratu v Praze, snažil se však seznámit s celou zemí a její problematikou. Karel, také jako málokterý panovník, znal dokonale dějiny českých, římských a císařských předchůdců. A nejen to. Měl i vzácnou schopnost , kterou mívá i málokterý politik, poučit se a vzít si příklad ze svých předchůdců, ať dobrý nebo špatný. Karel vždy okázale zdůrazňoval svůj přemyslovský původ po matce a sepětí s dávnou slavnou historií českých zemí. Úctu svatému Václavovi projevoval nejslavnější Lucemburk při každé příležitosti. Karel myslel na vše s předstihem, proto uzavřel již v první polovině šedesátých let smlouvu s rakouskými Habsburky o jejich nástupnictví na český trůn v případě vymření Lucemburské dynastie po meči. Možnost českého zemského sněmu promlouvat do obsazení trůnu tak byla potlačena na minimum.

VLASTNOSTI KARLA IV.:
Podle předků, měl malý princ naději zdědit vynikající vlastnosti, byť pro panovníka značně protichůdné. Po Lucemburcích, otci Janovi a císařskému dědu Jindřichovi VII., mohl mít diplomatický talent, schopnosti improvizace, odvahu, neobyčejnou pružnost bez přílišných morálních zábran, pohyblivost hraničící až s neschopností setrvat delší dobu na jednom místě, ale i oslnivého rytířského ducha, jehož podivnými květy evropského věhlasu Lucemburkové byli. Po dědu Václavu II. mohl dostat do vínku zcela jiné vlastnosti. Byl to první skutečný intelektuál na českém trůně, s širokými zájmy právnicko-teologickými, přitom však byl nepochybně i velkým státníkem a pečlivým hospodářem."