" Pan Theodor Mundstock (1963) – tragická románová groteska z 2.SV
- klenot naší literatury s válečnou žid. tematikou
- ∙ HH – osamělý Žid, stárnoucí pražský úředník (nevíme, kdo se kým inspiroval – Fuks/Weil)
∙ žije s vědomím, že půjde do transportu, den co den očekává pozvání
∙ je plný hrůzy, navíc trpí schizofrenií (svého fiktivního dvojníka nazývá Mon; různě zpodobňován – stín lampy…)
= 1) prožívá strach a beznaděj
∙ zlom v jeho vnitřním světě je způsoben rozhodnutím, že se připraví na veškerá utrpení, která ho čekají
= 2) rozhodne se, že to musí přežít
∙ tato znovu nabytá vnitřní síla ho vede k jakémusi systematickému tréninku i k psychické rovnováze
= 3) příprava na to, co ho bude čekat – učí se chodit po Praze s těžkým kufrem, spát na prkně…
- vše je energie vyplýtvaná nadarmo
- jeho iluzorní klid je groteskní a neskutečný v poměru s tím, co ho v KT opravdu čeká
- ∙ přichází předvolání
∙ pan Mundstock, připravený na koncentrák, umírá pod koly německého auta, když přechází ulici před shromaždištěm na odsun
(odchod na nádraží a psychicky vyšponovaný, že je v té situaci a musí obstát, se odpoutá od vnějšího světa a srazí ho auto)
- jeho příběh je vnímán jako symbol lidského rodu vůbec – kniha o osamocenosti uprostřed absurdního světa, kde šílený člověk, konající v ještě šílenějším prostředí dobro, nemůže skončit jinak než tragicky
- nejde o utrpení Židů ve válce, román má obecnější platnost – míří proti jakékoliv diskriminaci člověka
- člověk se nemůže v životě na všechno připravit
- vyznění – tragikomické
- nevolí patetická gesta"