"Obsah:

Největší lstí D'ábla je, když sám o sobě prohlašuje, že není.

Giovanni Papini

1
pan Karel Kopfrkingl svou černovlasou ženu oslovuje něžná (případně nebeská), jsou v pavilonu dravců, kde se před sedmnácti lety seznámili, nic se tu nezměnilo, je tu stále i had a jim je záhadou co dělá v pavilonu dravců, pan kopfrkingl mluví velice elegantně a uctivě (svou ženu hodně miluje), říká jí Lakmé, přestože se jmenuje Marie, leopard je tu pořád ale už to bude jistě jiný, ona jemu říká Romane, začnou mluvit o tom že se jim špatně nevede, ale to není kvůli němu ale kvůli tomu že je podporovala její matka a její slatiňanská teta, o které říkají že je téměř anděl, mluví o dětech Zinušce (Zina) je šestnáct, Milivoji (Milivoj) čtrnáct, říká že přišel na to jak rozmnoit svůj vedlejší příjem, vezme prý agenta a bude mu dávat třetinu provize,, bude jím pan Strauss setkají se s ním prý U Stříbrného pouzdra, , ptal se jestli dnes dostala čarokrásná mléko (jejich kočka), pak vyšli ven a ona mu říká aby Straussovi řekl jméno restaurace správně aby to nehledal (mění názvy, restaurace U hroznýše) souhlasí a říká že to bude příští neděli v poledne
(přímo navazuje) Příští neděli v poledne řekl pan koprfingl menšímu, silnějšímu, dobrácky vyhlížejícímu pánu, pane strauss nehledal jste tuto restauraci ?, řikal že se mu Hroznýš nezamlouvá, ale stříbrné pouzdro to je tajemství, do poslední chvíle nikdo neví co skrývá, byla tu Zina i Milivoj, restaurace byla zahradní a dopoledne se tu i tančilo, říká že jeho drahá pochází z německé rodiny, proto pije čaj jako u nich doma, on je sám absitent, nekouří, upil kávu (Strauss je obchodní cestující v cukrovinkách) požádal ho zda by při tom nedával lidem přihlášky do krematoria, pět korun provize za jednoho abonenta žehu, hudba začala hrát (lidé začali tančit, stále mezizáběry a také na starší ženu která popijí pivo) vyprávý mu o jeho oblíbené žluté knize o tibetu kterou má doma, píše se v ní že lidé mají odstranovat nebo aspon zmírnovat utrpení, panbůh to řekl dobře když říkal prach si a v prach se obrátíš, takové krematorium je vlastně bohulibá věc, pomáhá totiž uspíšit onu proměnu v prach, jinak to trvá třeba i dvacet let a kostra se ani nerozpadne, , pak se baví o hudbě Strauss říká že Straussovu hudbu má rád ale ne kvůli tomu že se jmenuje stejně (ptal se toiž zda s ním není příbuzný), pak se rozloučí oni jdou prý ještě k madam Tussaud, aby si trochu povyrazili, není to tedy ona ale její pout'ová nápodoba, pak mluví znova o tom prý má za abonenta patnáct korun ale nemá čas obcházet lidi proto se mu takováto reklama vyplatí, pak se rozhodne že mu dá ještě víc- polovic provize aby ho nešidil, uvažujou že Strauss je žid
byli právě u stanu s dřevěnou pokladnou a barevným vývěsním štítem na němž stalo :

PANOPTIKUM ALA MADAME TUSSAUD
VELKÁ UMÍRÁNÍ ČILI ČERNÁ SMRT
V PRAZE 1680

2
byl zde hlouček lidí který již čekal na vpuštění, ze závěsuse vysunulu ruka s velkými lesklými prsteny, pak vystoupila starší snědá žena v lesklých červeno-zeleno-modrých šatech, vypadala jako indiánka či řekině, trochu ráčkovala, , vtoupili a ocitli se v místnosti která zřejmě představovala lékárnu, byli tu voskové figurýny, ona popisovala vše a také různé tehdejší léky, mluví dramaticky, často rýmovaně, , je zde apatykář, ten s dlouhým pérem na klobouku je písař a tamto je pohodný, co město čistí, věří ve spásu před morem, pak předtsavila skřítka Vítka , který všechno vidí, (jsou zde muž a žena v klobouku ona má pořád připomínky, on na ni nadává a říká že vše je tu z vosku a nadává na ní, na konci když chlapec ožije říká že to s ní má pořád je prý šílená) pokračují do druhé mnístnosti, apatykář a pohodný jsou bledší, trefil je velký mor velké umírání kterému neujde žádný živý tvor, snaží se všelijak vyléčit, (skřítek Vítek je pozoruje měří čas v přesýpacích hodinách), pak pokračují do lázní, tu už jsou na tom oba hodně špatně, seděli ve vědrách, (koprfingl mluví o jejich koupelně jak je krásná – mají ji nejradši z místností) , nakonec dorazili do tmny světlo se rozsvítilo, před diváky byl oběšený ohodný na skobě, oběsil se ze strachu z moru a z utrpení(náš milý skřítek pohřbívá a je smutná, chce pomoct chudákům ale nemůže) (dáma v klobouku si všimne jako by vždycky za nimi ve tmě někdo skával (Vítek), (ve sklepení byl zpitvořený písař držel tyč a napřahoval ji na dívku, chce ji zabít aby nešířila mor) pak říká že oživí skřítka aby poprosil jejich milé hosty o penízek poro jejich smutné bídné, , vosková figurína hocha zamrkala očima a pak se uklonila, pan koprfingl milimu říká že je to asi vnuk té paní majitelkykoprfingl říká že to byl středověk lidé se měli špatně, ale dnes je také něco, říká že je ve středověku zasypávali vápnem aby jejich těla nešířila mor, oč moudřejší by bylo kdyby je spalovali (jejich soused pan doktor Bettelheim má syna Jana, pak má Mili také kamaráda Vijtíka Prachařů)"