"Obsah díla:

 Vyprávěn chronologicky

 Paříž roku 1670. Zde žije boháč Harpagon se svými dětmi Kleantem a Eliškou. Eliška a Kleant se zamilují, ona si vyhledala pohledného Valéra a Kleant hezkou, ale chudou Marianu. Harpagon je tak lakomý, že Kleant si musí peníze půjčovat. Chce požádat Harpagon o svolení vzít si Marianu, avšak Harpagon ho překvapí tím, že si prý Marianu vezme sám. Kleanta chce oženit s bohatou vdovou a Elišku provdat za stárnoucího boháče Anselma. Valér, kterého má Eliška ráda, je ve skutečnosti šlechtic, který se svou rodinou ztroskotal na moři. Kleantův sluha Čipera najde na zahradě zakopaný Harpagonův poklad. Ten to brzy zjistí a vyslýchá celý dům. Během toho se dozví, že se Valér zasnoubil s Eliškou a chce jej oběsit. Valér prozradí svůj původ, Mariana zjistí, že je jeho sestrou. Kleant navrhne navrácení peněz pod podmínkou, že dostane Marianu a otec mu ji přenechá. Harpagon je tak lakomý, že obětuje vše, aby získal zpět své peníze a vlastně poté, co zjistí Valerův a Marianin původ proti sňatku nic nenamítá. Starý boháč Anselm zjistí, že je otcem Valéra a Mariany.

Charakteristika postav:

 HARPAGON – hlavní postava, bohatý vdovec, pro peníze by si nechal koleno vrtat, své jmění získal lichvou a lakotou. Tou ubíjí svou rodinu, vykořisťuje služebnictvo. Lakota ho přetvoří na neživý stroj. Žije v samotě, obklopen nepřátelstvím vlastních dětí.
 KLEANT A MARIANA – děti Harpagon; bouří se proti nelidskosti svého otce a přejí si jeho blízkou smrt.

Inspirace:

 Moliére se inspiroval antickým dramatikem Plautem- Zlatý hrnec. V Plautově komedii je sice hlavní hrdina Euclio chudý člověk (ten získá obrovské jmění, zatímco Harpagon je boháč) , ale zůstal zde motiv zakopaného zlatého pokladu a jeho krádeže.
 Lakomec – mnohokrát zfilmován

Moliére (Jean Baptiste Poquelin) :

 Nejúspěšnější evropský veseloherní autor.
 Přezdívku si dal, aby nedělal otci ostudu.
 Herectvím bylo v té době opovrhováno.
 Přes 13 let byl hercem u kočovných společností, nejen hercem, ale také spisovatel frašek a komedií.
 Později přijat do královských služeb, stal se ředitelem královského divadla v Paříži.
 Vycházel z tradice lidového divadla, antických komedií a italské komedie dell’arte (improvizace)."