Michail žil dále navenek klidný život zamilovaný do své ženy Jeleny. Jeho novým impulsem bylo vychovávání syna, kterého měla Jelena z prvního manželství. Michail ho však vzal za svého. V květnu 1938 dokončil Michail rukopisnou verzi románu Mistr a Markétka. Přepokládal, že vytištěný ho nikdo neuvidí a proto pořádal večery, při kterých se u něho doma nashromáždili přátelé a Michail jim román předčítal. Roku 1939 neodolal a podepsal s ředitelem MCHATu smlouvu o obsahu hry, v níž měl figurovat obraz mladého Stalina vystupujícího ve hře jako kladný hrdina kulturního mýtu. Drama, jehož dějové jádro tvořily události batumské demonstrace organizované v březnu roku 1902 mladým Stalinem, dostalo název Batumi. Během léta byla hra, na níž Bulgakov pracoval už několik měsíců předtím, hotová. Její první autorské čtení před stranickou skupinou MCHATu bylo odměněno dlouhotrvajícím potleskem. Hercům byly rozděleny role a v polovině srpna Bulgakov odjíždí spolu se ženou jako vedoucí inscenační skupiny s herci MCHATu do Gruzie. Měli se zde věnovat studiu reálií k budoucí inscenaci, hledat inspiraci pro její výtvarný rámec, sbírat písně, které by posloužily k navození atmosféry generalissimova mládí apod. Po pár hodinách jízdy je mu však ve vlaku předán telegram: "Potřeba cesty odpadá, vraťte se do Moskvy." Na zpáteční cestě pocítil prudké zhoršení zraku - první příznak nastupující nervové choroby. V polovině září, o necelý měsíc později, následovalo nové prudké zhoršení Bulgakovova zraku. Lékařské konzilium potvrdilo diagnózu: rozvinutá roztroušená skleróza. Začátkem října1939 navštívil Stalin MCHAT a sdělil Němiroviči-Dančenkovi, hlavnímu režisérovi scény, že hru Batumi považuje za velmi dobrou, ale nelze ji inscenovat.