"Émile Zola
- 1840 – 1902
- sen o spojení umění a vědy
- naturalistická koncepce spjatá s impresionistickým uměním zachycovat život v jeho barvitosti
životopis:
narodil se v Paříži; syn civilního inženýra – italský původ; matka Francouzka
pohnuté mládí – otec záhy zemřel a matka se ocitla v nesnázích; pomocnou ruku podali rodiče
Émile od dvanácti let navštěvoval lyceum v J Francii, kde se stal jeho blízkým přítelem Paul Cézanne – společně se zajímali o Huga, Musseta; již tehdy se pokouší o literární tvorbu (historický román, verše) – výsledky nevalné
po smrti babičky se stěhují do Paříže, kde pokračuje ve studiích na lyceu, ale těžko si zvyká v novém prostředí – snad i z těchto důvodů s dvakrát marně pokusí složit maturitní zkoušku
bez diplomu se v devatenácti ocitá na dlažbě; následují roky strastiplného života – až do roku 1862, kdy se stává zaměstnancem velkého pařížského nakladatelství Hachettova
seznamuje se s literárním světem a pokouší se znovu psát – zprvu kritické články, pak povídky (Povídky pro Ninonu); povzbuzen úspěchem vydává Zola po roce další knížku Klaudiova zpověď – stále ještě s rysy romantismu
nadále se živí pouze psaním
Tereza Raquinová
- člověk se podobá biologickému objektu, na němž je prováděn experiment
- žena s milencem společně utopí manžela; pronásledují je výčitky svědomí tak silné, že se začnou navzájem nenávidět, propuknou v nich silné nervové krize, které je dovedou až k sebevraždě
- Zola chce odhalit temné instinkty, jež jsou pramenem obskurních a nekontrolovatelných vášní, dřímajících v nitru jedinců v podobě genů
- Rozvíjející drama není tedy zapříčiněno vzájemnými lidskými a společenskými vztahy, ale vrozenými či zděděnými příčinami fyziologickými
- do prvního Zolova tvůrčího patří též jeho velká kritická kampaň za impresionistické umění – v té době odmítané kritikou navyklou oficiálnímu oslavnému akademismu a mytologickému umění"