"Vydání: Kniha byla poprvé vydána v roce 1899.
Já jsem četla vydání z roku 2008, které vydalo nakladatelství Tribun EU, 1. vydání, 59 stran, ilustrovala Klára Mikulcová.
Zařazení díla do literárního kontextu: Jedná se o dílo hlavního představitele českého básnického symbolismu v české literatuře, který tvořil na přelomu 19. a 20. století. Zahajuje druhou polovinu Březinovy tvorby a je označováno jako dílo plné nejistot a tragických otázek.
Žánrová charakteristika: Stavitelé chrámu je básnická sbírka, ve které převládá reflexivní poezie, ale i lyrické básně a monumentální epika.
Kompozice: Básnická sbírka, která obsahuje devatenáct básní.

Obsah sbírky: Básně v této sbírce se potýkají s nepopíratelným vědomím smrti, kterou doprovází nespravedlivost, násilí a jiné strasti, které jsou v životě nevyhnutelné. Toto vědomí vede k mnoha otázkám, které jsou vyřčeny v jednotlivých básních.
Důležitá je postava svatého, který je pro březinovskou poezii typický a který společně s ostatními pokračuje v dávné duchovní tradici (symboly chrámů a knih). Naopak lidé, kterým osud nepřál a jsou sociálně utlačovaní (chudáci), se musí obrátit na snění a doufat v lepší zítřky. Očekávají nové a lepší reformy sociálního a náboženského života, které jsou ale mnohdy doprovázeny zkázou. Z nekonečného množství lidských vyděděnců, kteří nechápou smysl své existence, se vydělují "stavitelé chrámů", což jsou básníci, umělci, myslitelé a duchovní vůdcové lidstva.
Básník si klade základní otázky po smyslu lidského života a smrti, bere na sebe celou tíhu lidského utrpení. V temném závěru knihy se přesto vynořuje jakýsi optimističtější odkaz.
Stavitelé Chrámu:
Báseň, ve které je viditelné rozdělení mezi lidskými vyděděnci, kteří se snaží přežít čekání na jistou smrt, která je nevyhnutelná a „staviteli chrámu“, což jsou básníci, umělci, myslitelé a duchovní vůdcové světa, kteří kráčí mezi stíny živoucích mrtvol chudáků. Tito stavitelé chrámu si byli vědomi toho, co je čeká, a proto si svůj čas krátili prací.
Nad všemi ohni a vodami:
Báseň, ve které autor lyrickými prvky popisuje pocity lidí, kteří doufají v to, že je smrt nepotká. Mezitím se ale už pro ně staví chrámy, kam se po smrti odeberou. V době smrti už ale lidé vnímají jen líbezný zvuk linoucí se právě z onoho chrámu."