"Sokratovo přelíčení se konalo před porotním soudem, čítajícím 501 členů. Podle Sokratových slov hlasovalo tedy 220 hlasů pro něj a 281 proti němu. Poněvadž zákon neurčoval, jaký trest má stihnout odsouzence za bezbožnost, bylo po hlasování o vině zřejmě Melétovou povinností navrhnout trest a Sokratovou učinit protinávrh. To je v podstatě druhá část Apologie. Svým chováním ale Sokrates popudil soudce tak, že hlasovali pro jeho smrt i mnozí z těch, kteří se původně vyslovili pro jeho nevinu. Po vyslechnutí rozsudku promlouvá Platónův Sokrates ještě k svým nepřátelům i přátelům, ovšem lze si stěží představit, že by to byl soud dovolil.
Zmínkou o skladatelích komedií, kteří jeho osobnost přetvářejí, naráží Sokrates především na Aristofana, který je autorem protisokratovské komedie ‚Oblaka‘. Aristofanes ho zde vylíčil jako typ přírodního filosofa a sofisty v jedné osobě. Ovšem nejen on se nechal inspirovat Sokratovou zvláštní pověstí."