"Prótagoras souhlasí a začíná vykládat mýtus o vzniku lidstva. Jeho součástí je povídání o studu a spravedlnosti, které bohové rozdělili mezi lidi rovným dílem. To je podle Prótagora důvod, proč, když lidé jednají o věcech občanské zdatnosti, může se jich účastnit kdokoli a ne pouze odborníci. Zároveň ale tvrdí, že zdatnost není lidem daná, ale dá se v ní zdokonalit. Za příklad si Prótagoras bere například nemocné nebo ošklivé lidi, kterým se nikdo neposmívá, protože všichni vědí, že tyto vlastnosti mají od přirozenosti. Na druhou stranu ale lidé napomínají ty, kteří jsou například bezbožní či nespravedliví. A zbožnost či spravedlnost je podle Prótagora občanská zdatnost a lidé napomínají bezbožné či nespravedlivé právě proto, že jsou přesvědčeni, že zdatnosti lze naučit, tedy, že lze být lepším.Vyvrací i Sókratovu myšlenku, že zdatnosti neučí lidé ani své potomky. Uvádí příklad výchovy dítěte, které dospělí napomínají, pokud dělá něco špatně. Takhle vývoj pokračuje až do dospělosti. To je podle Prótagora důkazem, že zdatnosti lze učit a sám sebe představuje jako někoho, kdo dovede lépe, než kdokoli jiný, dovést ostatní ke zdatnosti a navíc, že si za svoji práci zaslouží mzdu.
V tu chvíli Sókrates přitakává Prótagorovi, že měl pravdu ve všem, o čem do této chvíle mluvil, ale požaduje ještě malé dovysvětlení, aby uvěřil úplně. Zároveň Prótagoru chválí za to, jak umí mluvit dlouze a učeně, ale určitě, i jak dovede dát krátkou jasnou odpověď i položit krátkou a výstižnou otázku. Tím obratně Prótagoru vmanipuluje do dalšího dialogu, utvrdí ho v jeho názoru a začíná klást otázky, které postupně tvrzení Prótagora vyvracejí.
Sókrates začíná mluvit o spravedlnosti, rozumnosti a zbožnosti, které dohromady tvoří zdatnost. Chce ale vědět, jestli je zdatnost jedna a právě rozumnost, spravedlnost a zbožnost jsou jejími částmi, nebo jestli jsou všechny vyjmenované věci jen jinými jmény pro totéž. Prótagoras odpovídá, že všechny vyjmenované věci jsou součástmi zdatnosti. Dále Sókrates zjišťuje, jak se od sebe jednotlivé části zdatnosti liší nebo jestli jsou si nějakým způsobem podobné a jestli ten, kdo získá jednu vlastnost, získá automaticky ostatní nebo ne. Prótagoras uvádí na příkladu, že tomu tak není. Že řada lidí má jednu vlastnost, nebo část zdatnosti, ale jinou postrádá. Prótagoras uznává, že každá část zdatnosti je něco úplně odlišného od jiné části. Následně Sókrates odpovědi Prótagora vyvrací, že jednotlivé části zdatnosti nejsou jedna jako druhá. Prótagoras v tu chvíli uznává Sókratovi argumenty."