„Dialog Gorgias je jedním z mnoha Platonových dialogů, celkem je těchto dialogů okolo třiceti. Dialog je literárně – filosofický útvar charakteristický pro Platona, jiní filosofové tuto formu nepoužívají a píšou spíše formou filosofického traktátu, kde systematicky rozvíjí určitou tezi Platon sám nepoužívá ani rozdělení filosofie na jednotlivé disciplíny. Jediný pohled do dialogů „Gorgias“, „Ústava“, „Faidros“ či „Sofilés“ odhalí, kolik témat lze v jednom dialogu posbírat a skloubit v organickou jednotu.Platon líčí rozhovory, naznačuje situace, při nichž se konají a charakterizuje jednotlivé účastníky rozhovoru. Již v antice byly Platonovy dialogy přirovnávány k dramatům. Dialogy jsou psány formou, která je živá a poutavá. V Platonových dialozích je také velmi dobře patrná dialektická metoda jeho práce. Tedy taková forma kladeni otázek, aby oponent musel odpovědět určitým způsobem. Z rozporů v jeho jednotlivých odpovědích dokazuje, že má pravdu.

Dialogy se dělí na tři skupiny podle doby vzniku, v tomto vládne mezi odborníky shoda. Určit pořadí vzniku jednotlivých děl uvnitř skupin je již velký problém. Na tomto rozdělení do tři skupin mají zásluhu vědci působící v první polovině 20. století. Jako hlavní metodu používali jazykovou statistiku, která sleduje neúmyslné a filosoficky nedůležité proměny stylu. Konkrétně se jedná o:

-Ranné dialogy: Obrana Sokratova,Menón, Kritón, Protágoras, Ión, Kritilos, Symposión,
Gorgias , Faidrón a další.
-Střední dialogy: Ústava, Faidros, Parmenidés a další.
- Pozdní dialogy: Politikos, Timáios, Zákony a další.

Dialog Gorgias se tedy řadí k dialogům ranným, i když někteří autoři ho považují za jakýsi přechod ke druhé skupině dialogů./ V tomto dialogu, který se zabývá etickými otázkami, se Platon ústy Sokrata vypořádává se sofisty, kteří jako svou hlavní a jedinou zbraň používají rétoriku. (Platon mluví ústy Sokratovými ve všech svých dialozích).
V tomto dialogu vystupuje několik osob.
V prvé řadě je to Sokrates – jehož ústy nám sděluje Platon, autor knihy, své názory. Dále Chairofón, což je Sokratův přítel vystupující také v „Obraně Sokratově“. Další osobou je Gorgias, učitel řečnictví. Potom zde vystupuje Gorgiův žák Polos, to je mladý, nadšený rétor. Poslední postavou je Kalikés, člověk zkušený a schopný, je to však utilitarista a pragmatik, a tedy „všeho schopný “.

Ihned potom co Sokrates a Chairefon přijdou na místo dialogu, jsou uvítáni Kalikeem.
Dialog se odehrává v jednom z gymnázií a je zde blíže nespecifikovaný počet posluchačů. Přišli právě v okamžiku, když významný řečník Gorgias dokončil svou přednášku. Kniha začíná počátkem diskuse Sokrata s Gorgiem. Hned zde na počátku přirovnává Sokrates rétoriku ke kuchařství a kosmetice. Tvrdí totiž, pokud je člověk nemocen, lékař mu dává léky, které mu nechutnají, ale prospívají. Kdyby však člověka léčil kuchař, dával by mu dobrá jídla, ta by člověku sice chutnala, ale místo uzdravení by mu spíše přitížila. O kosmetice říká , že způsobuje honění se lidí za krásou vypůjčenou a zanedbávání krásy vlastní. Podobně rétorika na první pohled vypadá pro člověka prospěšně, ve skutečnosti mu však škodí. Na to mu Gorgiův žák Polos odpovídá, že řečnictví je nejkrásnější umění. Diskuse pokračuje sporem o správné formě dialogu a pokračuje spor o významu rétoriky.“