"Na malém prostoru je dosaženo velkého uměleckého účinku. Projevuje se zde snaha o úspornost výrazu a zkratkovitost, na druhé straně je časté opakování některých slov, což zdůrazňuje jejich sílu a význam. Náznakovost a časté využívání pomlk vyvolává pocity tajemnosti, napětí. Dílo je psáno srozumitelnou spisovnou češtinou (občas nalezneme přechodníky). Krátké věty a přímá řeč oživují příběh a působí dynamicky. Autor využívá básnické prostředky jako metaforu (ironický stín, propast – milenka sebevrahů) či personifikaci (hlas zachvěl se nějakou elegií, oči krysařovy zaplály podivným ohněm). V novele mají velký význam symboly. Píšťala, pohádkový motiv, může ovládat nejen krysy, ale lidi. Je symbolem nereálné touhy, která může člověka přivést do záhuby. Píšťala je také ďábelským pokušením, které krysařovi dává moc nad životem a smrtí. První řadě je však synonymem krysařova bytí – s píšťalou padá do propasti, padá tak i smysl života, padá i jeho existence. Magistr Faustus z Wittenberka je muž v černém, má vyhublé tváře a dlouhý černý vous. Jeho pohled je nejistý a neklidný. Může být krysařovým druhým já, jeho pokušením. Černá barva evokuje magii, strach, tmu, smrt, konec… Když Faustus přijde do krčmy U žíznivého člověka, celá hospoda se vyprázdní. Magister je člověk bez srdce. Přesvědčuje krysaře, že jeho píšťala by ho učinila vládcem nad životem a smrtí. Také mu ukazuje své triky ( chce udělat z kocoura tygra; z hrubé, sprosté Černé Lízy krásnou ženu), krysař mu však nevěří. Nepodlehne Faustovým magickým očím, i když rozumí hlasu přírody a má romantický pohled na svět. Sedmihradská země je imaginární svět – nebe či ráj, kde jsou všichni spokojení a šťastní. Plynoucí řeka symbolizuje čas. Řeka je také přítelem a utěšitelem: ,,Řeka je časem jako přítel, který uklidňuje a těší.“ Dalším symbolem je plačící kojenec v závěru, který vyjadřuje nový začátek a také nekonečnost života."