"Žánr, čím oslovuje:
proza, historický smyšlený příběh, působí na čtenáře silnými motivy lásky a nenávisti, jasně záporné čí kladné postavy, nelze číst nestraně, ani sám autor není nestraný

Forma:
Příběh je vyprávěn Vančurou v čase minulém. Píše například: "avšakjak mluví vypravování o jeho dcerách ?"
Nijak netají, že se jedná o smyšlený příběh, ovšem při čtení nabýváme dojmu jakoby ho spíše odněkud slyšel a pouze ho převypravoval. Byl mladý rytíř jménem Sovička. Odkud se vzal ? To věru nevím. Snad mu šlapal na paty starší bratr.... Zájem sličných paní se zajisté odnášík líbezným příhodám milenců
Vančura často vstupuje do příběhu a mluví ke čtenářům, většinou pánům či paním nebo prezentuje myšlenkové pochody, u kterých neni jasné že jsou od něj.

Jazyk bible kralické – přechodníky , často mluví o Prozřetelnosti (s velkým P), ve smyslu osudu

vančura často používá přací výroky jako kéž by se příběh ubíral tak a tak, kéž by se tohle nestalo

Postřehy:
Vančura mnohokrát detailně popisuje průběh rozných většinou bodných zranění, již z toho lze poznat, že se jedná o lékaře.

Vančura nevypráví příběh suše jako by stál nezúčastněně stranou a pouze zprostředkovával čtenáři příběh, ale hojně komentuje svoje názory na věc, což je pro něj právě charakteristické.

Stejně jako Vančura tvrdí, že nebe je prázdné. Odlišuje projevy duše a projevy mysli a tělo. Věří že člověk je víc než jen mysl a duše.

Myšlenka díla:
oslavuje sílu
loupežníci jako renesanční hrdinové, kteří si užívají života at' to stojí co to stojí jsou hrubý a vraždí avšak mají jakousi čest narozdíl od ustrašeného lazara heslem loupežníků je nemít strach ale nebýt ani hrdinou markéta lazarová je na začátku přesný opak, - odpírání a moralismus, avšak i když je znásilněná a trpí, dostává se jí loupežnický způsob života pod kůži a začíná se u ní pomalu projevovat podobná povaha jako u nich
Oslavuje že se chovají jako zvířata a naopak pošpinuje hejtmana jako sprostáka, který takový není, chybí mu bezprostřednost, moc se stará o to co bude dál
loupežníci se o zajatce příliš nezajímají a ani jim úmyslně neubližují, jsou jim lhostejní a ti tak začínají žít jako v divoké smečce společně s nimi

divoká smečka loupežníků by mohla představovat socialismus až anarchismus, kde si každý dělá co chce a platí zde pouze zákony silnějšího či přirozené autority, nikoliv autority jako je Pivo, jeho vojsko pupkáčů je naopak zřejmě příkladem kapitalismu. Popisuje městské stráže jako loutky hejtmana, který za něj umírají a on si zatím spokojeně spí – kritika kapitalismu

Vančura zobrazuje boje co možná nejrealističtěji, jak mohli v těch dobách opravdu probíhat

Ačkoliv loupežníci ctí boha užívají si života a dělají si co chtějí. Zatímco Markéta Lazarová představuje víru v boha v katolickém podání – asketismus, odříkání. Když se dostává do tábora loupežníků zbaví ji panenství tak čistoty. Markéta je zlomená, sebrali ji všechno co měla, a otec se jí zřekne, přestože ona se nemohla nijak ubránit. Přestože ji Mikoláš znásilní zamiluje se do něj a začíná nasávat loupežnickou povahu, současně s tím se v ní perou naučená dogmata a morálka. Markéta by za svoje hříchy ráda trpěla ale přitom se jí stýská po milém. Vančura jí v její touze po trestu nijak nepodporuje a říká že se jedná o slabost. K čemu je prý žena, která se celý život modlí v kostele, ale nepřivede na svět nový život.

Vančura v jedné části popisuje jak je vlastně život nicotný a smrt není nic vznešeného. Zkušenosti má ze své profese lékaře. Přestože život sám nemá velkou cenu, má nesmírnou cenu lásky.

Přestože jsou loupežníci nakonec pobiti a prohrají, sami toho nelitují a jako prohru to neberou, žili život na plno a jejich potomci budou žít dál."