Poradíme vám

Ctenarsky-denik.cz > Ostatní > Vybrané literárněvědné pojmy

Vybrané literárněvědné pojmy


Kategorie: Seminárky/referáty z literatury

Typ práce: Ostatní

Škola: nezadáno/škola není v seznamu

Charakteristika: Práce vymezuje některé literárněvědné pojmy.

Obsah

1.
Nábožensko-hrdinská epopej
2.
Reflexivní lyrika
3.
Poéma
4.
Knížky lidového čtení
5.
Parodie
6.
Předmluva
7.
Filipika
8.
Alegorie
9.
Apologie
10.
Písmácká literatura
11.
Kramářská píseň
12.
Klasicistní drama

Úryvek

"Nábožensko-hrdinská epopej
Je epos,kde se děj odvíjí bez ducha dobrodružství, nýbrž z dějů mimozemských a kde s ideálem jsou proporce, jednoduchost, jednota a akademická souměrnost kompozice

Reflexivní lyrika
Je založena na úvaze

Poéma
Je rozsáhlejší básnická skladba, zpravidla povahy epické nebo lyrickoepické.

Knížky lidového čtení
Je označení pro zábavnou četbu /hlavně pro různé dobrodružné příběhy/, která byla rozšiřovaná různými tiskárnami v jednoduší úpravě a s dřevorytovými ilustracemi do širokých lidových vrstev už v 16. Století v době humanismu. V 1 pol. 18 stol. V době úpadku českého jazyka a literatury byla vedle kramářské písně a nábožensky výchovné literatury jedinou česky vydávanou literaturou u nás.

Parodie
/z řeckého paródiá = přezpívání/ je literární žánr imitující a karikující určité literární dílo nebo typ určitých děl zvýrazněným některých jeho typických rysů a obvykle i jejich konfrontací s prvky, které poetika parodovaného díla nepřipouští. Podle své funkce v literárním procesu lze odlišit parodii komickou a satirickou.

Předmluva
Je úvodní stať na počátku knihy. Někdy své dílo opatří předmluvou sám autor, když chce uvést čtenáře do četby své práce, upozornit je předem na svůj záměr. Dalším případem předmluvy jsou úvodní slova, jež předesílá jeden autor dílu autora druhého. Jinak jsou předmluvy obvyklé u souborných vydání nebo u výborů a antologií, také u některých typů edic jejichž cílem je nejen uvést dílo, ale rovněž podat zevrubnou informaci o celé tvorbě autora.

Filipika
/z lat. Philippica, Philippiace orationes = filipické řeči/ je obrazné označení pro bojovnou, plamennou řeč, která svým mravním i formálním patosem připomíná nebo vědomě napodobuje filipiku v jejím původním historickém významu /Démosthenés bojoval proti Filipovi Makedonskému/.

Alegorie
/ z řec. Allégorein = mluviti jinak, obrazně/, též jinotaj, je obraz nebo děj /motiv, postava, událost/ v literárním nebo výtvarném díle, mající kromě doslovného významu ještě význam druhý, přenesený. Představuje způsob nepřímého zobrazení obsahů /myšlenek nebo věcí/, které nemají, nemohou nebo nesmějí být z nějakého důvodu vyjádřeny přímo. Např. Matyáš Braun vytvořil alegorie neřestí a ctností.

Apologie
/ z řec. Apologiá = odpověď, obhajoba/ znamenala v antickém Řecku obhajovací řeč na soudě, od počátku křesťanství žánr náboženské literatury zaměřený na obhajobu jednotlivých článků víry, na počátku novověku se stala útvarem pro osobní ospravedlnění, obhajobu jazyka, národa apod.

Písmácká literatura
Je literaturou 18. a poč. 19.stol., kdy vytváří přechodné období mezi tvorbou lidového baroka a národního obrození. Měla značný význam pro uchování souvislosti česky psané literatury v době, kdy byl její vývoj přerušen. Písmáci většinou psávali paměti a kroniky, kde zachycovali se značnou přesností ovzduší doby.
Psali ovšem i naučnou a výchovnou prózu, také poezii v tradici lidové, kramářské a duchovní písně.

Kramářská píseň
Zvaná též jarmareční, byla oblíbená od 16. Stol. do pol. 19.stol. Říká se jí jarmareční, protože se zpívala hlavně o jarmarcích, a kramářská, protože její zpěváci byli potulní kramáři, kteří navíc rozprodávali posluchačům texty
Těchto písní vytištěné na letácích a vyzdobené navíc obvykle dřevorytem. Jen v Čechách je registrováno na 30 tisíc písní. Mívali mnoho strof a opěvovaly nějakou aktuální politickou, vojenskou či společenskou záležitost
Zvláště různé pohromy, války, povodně, loupežnické přepady, vraždy a hrůzostrašné historky. Byly zpívány za doprovodu flašinetu a zpěvák nebo jeho pomocnice ukazovali hůlkou jednotlivé výjevy na obrázcích, jejichž seriál byl vyvěšen na zdi.

Klasicistní drama
Je drama, jež navázalo na antickou tragédii i komedii a stanovilo zákon tří jednot : jednoty děje, místa a času.
Postavy tragédie byly převážně osoby antického mýtu nebo pocházely z prostředí vysoké šlechty. V komedii byli nositeli hlavně měšťané. V jazyku tragédie byl vysoký stylizovaný sloh a rýmovaný verš, v komedii se připouštěla i próza."

Poznámka

Důležité informace jsou značeny tučně a kurzívou.

Vlastnosti

STÁHNOUT PRÁCI

Práci nyní můžete stáhnout kliknutím na odkazy níže.
Zabalený formát ZIP: x508d1fae7e5bb.zip (10 kB)
Nezabalený formát:
Vybrane_literarnevedne_pojmy.doc (36 kB)
Práce do 2 stránek a práce uvolněné zdarma (na žádost autorů nebo z popudu týmu) jsou volně ke stažení.

Diskuse