"Americký prozaik a básník. Romantik, bohém povahou, nezakotvený ve společnosti, od dětství stíhaný neštěstím. Své stavy a pocity vyjadřoval poezií. Proto u Poea převládá ze všech možných pocitů úzkost, hrůza ze života i smrti a hrůza z prázdna. Nejsilněji ji vyjádřil ve své největší básni Havran.
Poe ji vytvořil (podle vlastního svědectví v eseji Filozofie básnické skladby). Byl veden snahou po navození co největší účinnosti. Racionalistický postup volil Poe i ve svých prózách, které mají fantastický a často hrůzostrašný děj. Jeho nositelem však nejsou nadpřirozené síly jako v anglickém „černém románu“ (horror), ale lidská zloba. Poe výtečně vykresloval psychologii postav.
Prózami jako jsou Vražda v ulici Morgue, Zlatý brouk, Jáma a kyvadlo, se Poe stal zakladatelem americké novely a přejal i detektivní román. On také vytvořil postavu prvního detektiva – amatéra C. Augusta Dupina, jenž řeší složité a záhadné případy logickou úvahou a podrobným průzkumem místa činu.
Havran, který se naučil jedinému slovu „nevermore“, unikl svému majiteli a je donucen díky kruté bouři hledat útočiště. Je půlnoc. Jediné okno, které je dosud ozářeno, je okno studentovo. Ten napolo přemýšlí nad svou knihou, napolo sní o mrtvé milence.
Uslyší zaklepání, o kterém pochybuje zda je skutečné. Když se údery opakují, otevře a havran vletí do pokoje. Usadí se na sošce nade dveřmi. Student, v jehož mysl je obtížena zármutkem, se ho zeptá na jméno. Je překvapen, když havran odpoví, neboť odpověď nečekal. Ta však nachází ozvěnu ve studentově srdci. Student tuší pravý stav věci, ale touha po sebetrýznění a částečně i půlnoční pověra ho přiměje, aby klad další otázky. Takové, které by mu působily co největší rozkoš v zármutku předpovídanou odpovědí „nikdy víc“.
Havran mu pojednou už není tak vítaným společníkem jako dřív. Snaží se ho dostat pryč. Ten se však nenechá vyvést z míry, sedí a kráká své temné „nevermore“

Úryvek: „Jednou o půlnoci, maje horečku rozjímaje
nad divnými svazky vědy prastaré a záslužné,
když jsem klímal v polospaní, ozvalo se znenadání
velmi jasné zaťukání na dveře – a pak už ne.
„Je to návštěva, či zdání, bylo to tak nezvučné,
jednou jen a pak už ne.“
(přeložil Vítězslav Nezval)"