"Hlavní postavy: Kníže Lev Nikolajevič Myškin – psychicky ne úplně zdravý člověk – idiot; velmi upřímný, čestný. Parfen Rogožin – dědic po otci kupci. Lebeděv – kecal; ziskuchtivý. Nastasja Filippovna – kráska; bývalá milenka Tockého. Afanasij Ivanovič Tockij – Petrohradský boháč. Generál Ivan Fjodorovič Jepančin – otec tří hezkých dcer. Lizaveta Prokofjevna Jepančinová – žena generála; původně Myškinová – poslední příslušnice rodu Myškinů (spolu s knížetem). Gavrila Ardalionovič Ivolgin – ziskuchtivý; despota; živitel rodiny. Ferdyščenko – podnájemník u Ivolginů. Nikolaj Ardalionovič Ivolgin – bratr Gaňi; přítel knížete. Ardalion Alexandrovič Ivolgin – otec Gaňi; opilec. Nina Alexandrovna Ivolginová – matka Varji, Kolji, Gaňi. Varvara Ardalionovna Ivolginová – sestra Kolji a Gaňi. Alexandra, Adeleida, Agaja – dcery Jepančinových. Jevgenij Pavlovič Radomskij – přítel Jepančinů. Antip Burdovskij – nepravý Pavliščevův syn. Vladimír Doktorenko – Lebeděvův synovec. Keller – poručík ve výslužbě. Ippolit Těrenťjev – mladík umírající na souchotiny.

Díl první
Kníže cestuje ze Švýcarska, kde byl na léčení se svou psychickou chorobou. Po cestě do Petrohradu potkal ve vlaku Rogožina a Lebeděva. V Petrohradu se šel seznámit se svými velmi vzdálenými příbuznými – generálovými. Celkem si ho oblíbili. Bydlení si zajistil u Ganě. Ten na něho několikrát vyjel. Ke Gaňovi přišla znenadání Nastasja. Nikdo v jeho rodině ji neměl rád a proto se strhla pořádná mela. Do toho ještě přišel Rogožin s dalšími napitými kamarády. Gaňa chtěl vrazit sestře, ale kníže mu zabránil. Na večer šel kníže na večírek k Nastasji (nepozván). Byli tam: Nastasja, Tockij, generál, kníže, nějaký starý učitel, nějaká ctěná žena, hloupá Němka, Ferdyščenko, a další. Na závěru požádal kníže Nastasju o ruku, ona ho ze srandy přijala. Oto krutější bylo odmítnutí. Zatím se přihnal i Rogožin se 100 000, které slíbil. Prachy hodila Nastasja do ohně, aby je Gaňa vytáhl. Nakonec je dostal, ale stejně jí je vrátil. Nastasja odjela s Rogožinem do Jekatěrinhofu. Kníže zdědil po nějaké tetičce v Moskvě – na večírku se tomu všichni divili.

Díl druhý
Kníže se po půl roce vrací do Petrohradu (jinak pobýval v Moskvě a staral se o věci ohledně dědictví). Ubytoval se v hotelu. Jel za Lebeděvem (zemřela mu žena). Stěžuje si, jak je náročné žít bez ženy, starat se o děti. Ještě se mu do domu připletl synovec. Dohodli se, že jim bude dělat podnájemníka v Pavlovsku. Pak se zastavil u Rogožina. Celkem přátelsky si pokecali; i o Nastasji, která utekla Rogožinovi od oltáře. Kníže se pak šel podívat po Nastasji, i když slíbil Rogožinovi, že ne. Stejně ji nenašel u její přítelkyně – byla v Pavlovsku. Ješte chtěl zrovna odjet do Pavlovska, ale nakonec nejel. Bloumal po městě. Zakoušel podobné stavy jako dávno, když byl nemocen. Zde konečně autor řekl, jakou chorobou trpěl – epilepsijí (padoucnicí). Vešel do hotelu. Ve výklenku na něj čekal Rogožin s nožem a chtěl ho zabít. Jak ho kníže uviděl, dostal záchvat. Spadl ze schodů. Rogožin zatím utekl. Zanedlouho se seběhli lidé. Mezi nimi i Kolja. "