"1. Karel Hynek (Ignác) Mácha
- bydlel v Praze a žil zde celý život
- narodil se v domě na Karlově náměstí (dům byl ale zbořen ve 2. pololetí 19. století) naproti kostelu sv. Ignáce
- je to jezuitský kostel se zajímavou historií
- byl důležitý už v 19. století, konala se zde za Máchu zádušní mše
- zemřel mladý jako čerstvý právník, někteří lidé ho znali z divadla, jiní ze školy (přišli mimo jiné Jungmann, ostatní studenti nebo jeho profesoři)
- byl to krupařův syn
- mší začíná kult Máchy, který trvá už bezmála 200 let
- Mácha má konvenční přívlastky
- boj o jeho interpretaci (byl originální nebo reprezentoval typickou českou literaturu? X byl romantik nebo nadčasový básník?)
- přívlastky se v čase mění
- Mácha se nám stále vzdaluje (objevují se stále nové snahy přiblížit ho)
- Máj je předmětem několika zfilmování (jsou ale velmi nekvalitní a banalizují ho)
- Vladimír Justl vydává nepřehledný výbor z Máchy, doslov je plný ohraných a hloupých frází
- na Karlově náměstí, kde se narodil, je i Emauzský klášter (připomíná 3 den ukřižování, cestu do Emauz)
- Mácha psal i sonety:
o 1833 sonet, který využívá aluze (upravuje novozákonní motiv)
o zdánlivě zanikají
- 1834 se vydává na cestu do Itálie, píše si deník
- v Pouti krkonošské vyzývá čtenáře, jak číst jeho díla (nepominout ani jediné slovo, ale nevnímat příliš)
- vždy se dopustíme analýzy nebo syntézy díla (podstatné ale je dívat se na text z přirozené dálky, lidsky)

2. Máj
- nevšímáme si věnování ani ironické větičky na začátku
- 4 zpěvy a 3 hlavní postavy
o 1. zpěv je Jarmily, odehrává se v tmavých barvách večera
o 2. zpěv je Viléma, odehrává se za černošedé noci
o 3. zpěv je o Vilémově popravě, odehrává se za jitra v modrých a růžových barvách
o 4. zpěv je Hynkův, odehrává se v noci, střídá se jen černá a bílá barva, odehrává se o 7 let později, jde o sjednocující závěr
- na konci má zvolání hrdlička (provází nás celou básní)
- v Máji se vše mihotá, nepoužívá sloveso být (až ve čtvrtém zpěvu „Tajemné světlo je…“)

2.1. První zpěv
- hlavním tématem je láska (to slovo se vyskytuje v tomto zpěvu, jinde ho nemáme)
- slavík a růže – typické erotické symboly
- tajný bol jezera, břeh ho objímá – motiv lásky
- hvězdy se potkávají jako milenci – erotické
- měsíc miluje svůj vlastní obraz ve vodě
- je šero, stmívá se, přestáváme vnímat hrany, vše se slévá dohromady
- stromy se ke stromům vinou
- vlny se honí po jezeře, aby se milovaly
- jedna z nejerotičtějších scén české literatury
- navozuje dojem „každý s každým“
- růžový večer
- každý má milostného partnera, jen Jarmila je sama
- je zoufalá jako amarant (rostlina, v ČJ nazývána laskavec) – toto slovo přebírá z barokní literatury
- i přes své zoufalství je stále krásná
- je nešťastná, protože jako jediná zůstala sama
- Jarmila jen zírá (3 verše za sebou spojené se zrakem) dopředu
- nezdá se, že by se na jezeře něco dělo, vzápětí zjistíme opak:
o v dálce nic není
o něco se tam ale mihne
o začíná se to přibližovat
o nejdříve to vypadalo jako holoubátko nebo čáp
o později vidí plachtu
o potom vidí veslo a pruhy za lodí
o nakonec pozná, že je to člun
o verš po verši se popis přibližuje
o Jarmila vidí, že je to on
- čtenář 19. století byl dál překvapený
- přibližování zdánlivě pokračuje
- byla si jistá, že je to Vilém (klobouk, plášť i oči)
- až když mu skočí do náruče, pozná, že to není on
- plavec jí odpovídá
- chová se divně
o funguje jako informace
o odříkává zprávu bez vzrušení
o nakonec ji prokleje
o má tichý, strojový hlas
o řekne, že Vilém zabil jejího svůdce – svého otce, a že zítra bude popraven vpletením do kola
o jde o přítele Viléma, je rozzuřený
o nechová se lidsky – chybí mu soucit při oznamování hrozné zprávy
o není člověk, ale chová se spíš jako stroj
- plavec mizí a opět se oddaluje
- přišel někdo jiný, než očekávala, opět uniká pryč
- první zpěv končí zvoláním (Jarmilo, Jarmilo!)
- v prvním zpěvu nám nic nedává jistotu, že Jarmila spáchala sebevraždu"

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ