"KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ - TYROLSKÉ ELEGIE

I. část
TÉMA: Havlíčkův život ve vyhnanství v rakouském Brixenu, ostrá útočná satira na Rakousko-Uherskou vládu a státní policii. Autor zesměšňuje a kritizuje tehdejší vládu a policejní aparát.
- autobiografické satirické dílo


MÍSTO, ČAS: prosinec 1851, cesta z domova do Brixenu

KOMPOZICE:
- 9 zpěvů
- úvod tvoří verš méně známe lidové písně z chrudimska (sviť měsíčku, polehoučku..)
- příběh pokračuje nočním probuzením, kde KHB dostává dopis od ,,doktora¨ Bacha, který má starost o jeho zdraví. -posílá ho na zdravé povětří
- vrchol skladby tvoří 8. zpěv a příhoda s splašenými koňmi
- v 9. zpěvu je popsán příjez do Brixenu
DRUH: lyriko-epika

ŽÁNR: satirická básnická skladba; skládá se z 9 zpěvů

VYPRAVĚČ: autor sám vypráví v ich-formě příběh jeho deportace do Brixenu = subjektivizace
- autoportrét – příslušnost k českému národu, muzikant – 2. zpěv

POSTAVY:
- autor- nepodléhá smutku, osobní smutek přemáhá, ironický, odvážný, vzpurný, výsměšný, rezignovaný, smiřuje se s osudem
- Dedera- vrchní komisař, bachův zastánce, řídil celý provoz do Brixenu
- rodina- rodina se kterou se Borovský při odjezdu loučí (prakticky jediný moment, kdy je naplněno označení elegie)

VYPRÁVĚCÍ ZPŮSOBY:

TYPY PROMLUV: dialogy- rozhovory s měsíčkem


II. část
JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY: využití lidové slovesnosti, hovorový jazyk, ustálené obraty, nový typ satiry – naplněna jazyková i situační komika, krátké sloky (čtyřveršové strofy), nejčastěji střídavý rým
- řečnické otázky,
- hovorové výrazy: „dobrýtro“, „již ani nekvik“, „ouřad“"

Jilemnice

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ