Gymnaziální student učitelem a zkoušejícím sám sobě, dokáže to?

Ve třídě nejsou typické školní lavice. Na konci hodin nezvoní. Přestávky a hodiny se nestřídají s pravidelným rytmem. Studenti si sami určují, co se chtějí ten který den učit. Zda matematiku, češtinu, nebo snad cizí jazyk. Většinu času ve škole tráví prací na samostatných krátkodobých i dlouhodobých projektech. Učitel jim na začátku dne obecně sdělí, čemu se budou věnovat. Poté, co si studenti samostatně seženou maximum dostupných informací o dané látce, a to i od učitele, probíhá „výklad“. Na něm se podílí celá třída i vyučující. Za tohle všechno nedostávají vysvědčení, ale slovní hodnocení. Ve studiu prospívají všichni. Každý podle svého tempa.

Přesně tak vypadá alternativní škola, která používá metodu Montessori. Zatímco v okolních zemích je tento styl výuky oblíbený, v Čechách jej používá 90 školek, 19 mateřských škol a žádná škola střední. To by se příští září mělo změnit. Soukromá škola Pod Vyšehradem a Na Dlouhém Lánu otvírá první česko-anglickou montessori třídu osmiletého gymnázia. Tato metoda se do České republiky po dlouhé odmlce opět vrací. Montessori školy u nás fungovaly během První rebubliky.

Maria Montessori
(31. srpna 1870 - 6. května 1952) byla všestranná italská pedagožka, filozofka a vědkyně. Nejvíce proslula na poli pedagogiky. Vystudovala medicínu, věnovala se výchově a studiu mentálně postižených dětí, i praxi dětské lékařky. Roku 1907 otevřela Dům dětí určený pro opuštěné děti předškolního věku. Začala používat a dále rozvíjela materiál pro smyslovou výchovu vytvořený původně pro děti mentálně retardované, školní materiál k nácviku čtení, psaní a počítání. Opustila praxi lékařky a zbytek života se věnovala přednáškové činnosti. Kniha Metoda vědecké pedagogiky užitá ve výchově v dětských domovech shrnující její poznatky byla přeložena do více jak 20 jazyků.

Základní znaky metody Montessori
Tento vzdělávací program vyučuje 4 základní předměty – psaní, čtení, matematiku a kosmickou výchovu, která obsahuje přírodní vědy a zkoumání vztahu lidí ke světu okolo nás. Její přístup ke vzdělávání vidí děti jako aktivní tvůrce svého vlastního rozvoje, který je ovlivněn přírodními silami. Tyto síly dítěti otevírají cestu k osobnímu růstu a sebevzdělávání. Smyslem této koncepce je vytvořit prostředí, jež umožňuje normální, přirozený vývoj dětí, který je uspořádán do tzv. senzitivních fází, přičemž každá tato jednotlivá fáze trvá šest let.
Kromě detailů jazykové výchovy je mezinárodně zcela přizpůsobivý a děti při stěhování v různých zemích přecházejí ze školy do školy bez zbytečných adaptačních potíží. Tento program je taktéž vhodný pro děti handicapované.

Samostatná práce, samostatné rozhodnutí
Samostatná práce studenta v pojetí Montessori spočívá v tom, že si dítě může volit: co = jaký materiál si vybere, jakou oblast, na čem bude pracovat, co se chce učit a o čem chce získat další informace. Kde = vybírá si místo, kde bude ve třídě pracovat. Kdy = dítě nepracuje na povel či podle zvonění, ale motivuje ho jeho polarita pozornosti; každé dítě je na určitou věc „naladěno“ v jinou dobu. A s kým = může pracovat samo, ve dvojici, ve skupině.
To ale neznamená, že student střídá činnosti bez ukončení nebo nedělá nic. Svoboda nespočívá v tom, že zůstane ponechán sám sobě, nebo že učitel vůbec nezasahuje do jeho vzdělávání a učebních procesů… Nějakou činnost si student zvolit musí. Učitel činnost koordinuje a musí využít své pedagogické dovednosti, aby bez příkazů pomohl najít studentovi činnost, která ho zaujme.
Svoboda je v tomto případě chápána jako povinnost, ne anarchie. To znamená, že pokud se student pro něco rozhodne, je jeho povinností práci dokončit. Pokud chce pracovat s určitým materiálem, který ho zajímá – sám se svobodně rozhodne – je jeho povinností dodržet daná pravidla.

Co dělá Montessori učitel?
Pomáhá vybírat činnosti studentům tam, kde se nedokáží rozhodnout, nebo nejsou schopni převzít zodpovědnost. Zasahuje také v případě, že se student nudí, nebo porušuje pravidla. Pomáhá tedy jen tam a těm, kteří pomoc potřebují.

Stupně výuky
V prvním stupni učitel pojmenuje předměty a jevy, kterými se bude výuka zabývat. Ve druhém stupni dochází ke znovupoznání jevu studentem. Dochází k procvičování látky, student přiřazuje k pojmu konkrétní předměty, obrázky, slova, číslice. Důležitou roli hraje různorodost situací, které učitel předkládá k procvičení. Poslední fází je pak aktivní ovládání látky. Učitel klade autentické otázky, aby si ověřil, že student výklad pochopil a problému rozumí. Nikdy ale studenta nezkouší.

Otázka redakce:
Chtěli byste do takového školy chodit? Myslíte si, že je to vhodný způsob gymnaziálního vzdělání?

Podrobné informace o metodě Montessori naleznete i v seminárních pracích, které jste nám zaslali: Současné pedagogické směry, Alternativní školy a Alternativní školství.

datum: 17.03.2010 | autor: Klára

»» kompletní seznam úvodníků