1.

Děj

2.	Joyce - Oddysseus versus Homér - Odysseia

3.	Hlavní myšlenka

4.	Charakteristika díla

5.

Závěr

"Celý děj se odehrává během jednoho dne, 16. června 1904 na rozdíl od dlouhého bloudění skutečného Odyssea. Hlavními postavami jsou Štěpán Dedalus (Telemachos, autobiografické prvky), Leopold Bloom (Odysseus) a jeho manželka Molly (Penelopa). Každý člověk je vnímán rozličnými jedinci a popisován z různých hledisek, přesto někdy jedná tak, jak bychom dle předešlých situací neočekávali. Nejedná se však o žádné božské hrdiny, naopak o osůbky zcela všední prožívající příhody, jež se mohou přihodit každému.
Trojdílnost Odyssea zhruba odpovídá třem hlavním částem Homérovy Odysseje: 1. Telemacheia s trojicí úvodních epizod mladého hrdiny Telemacha-Štěpána, hledajícího otce, 2. vlastní vyprávění o osudech Odyssea-Blooma a jeho setkání s Telemachem-Štěpánem v dvanácti epizodách, 3. Nostos neboli Návrat, souběžně s úvodní částí rovněž s trojicí epizod: eumaiovské, ithacké a závěrečné epizodě hrdinovy nevěrné choti Penelopy-Molly.
Děj úvodních tří telemachovských epizod probíhá v Joyceově Odysseovi 16. června 1904 od 8. hodiny ranní do poledních hodin. Čtvrtá epizoda Kalypso, zahajující druhý díl, se časově vrací k začátku prvního dílu, tj. k 8. hodině ranní, kdy také Odysseovi-Bloomovi a Penelopě-Molly začíná den. Zatímco si Molly po snídani připravené manželem, hoví v blahém čekání na schůzku s Boylanem, sledujeme inzertního akvizitéra Blooma do drogérie na poštu pro milostné poste restarte, do kostela za hudbou, na Dignamův pohřeb, ze hřbitova pak při pochůzkách do novin, k Davymu Byrnovi na skleničku burgundského, do Národní knihovny, kde v 6. epizodě Skylla a Charybda při shánění inzertního textu zahlédne v kroužku diskutujících dublinských literátů Štěpána. V 10. epizodě Bludné skály prožíváme pak v osmnácti úryvcích, zakončených místokrálovou slavnostní projížďkou, další kus dublinského života. Po pozdním obědě se Štěpánovým strýcem Gouldingem u Ormonda vyřizuje vlídný Bloom dědické záležitosti Dinamovy vdovy, znechucen hádkou s patrioticky omezeným „občanem“ odejde pak po páté hodině na Sandymountskou pláž, kde si zaflirtuje s Gerty MacDowellovou. Potom se jde do porodnice zeptat na svou známou paní Purefoyovou, tam se ve společnosti rozverných mediků znovu shledá se Štěpánem, podroušeného ho pak otcovsky sleduje do dublinského „nočního města“ s pochybnými lokály, vylíčenými v 15. epizodě Kirké. Šťastně tam Štěpána zachrání před rabiátskými vojáky, z nočního drožkářského útulku si ho pak odvede domů, v kuchyni ho vyhladovělého pohostí kakaem a po Štěpánově odmítnutí, aby u nich přenocoval, ve 3 hodiny ráno 17. června 1904 ho propustí a sám ulehne vedle dávno spící Penelopy-Molly. Jejímž erotickým snem, který je zapsán na čtyřiceti stránkách bez interpunkce, jedinou větou, celý román končí.
Ve Štěpánovi můžeme nalézt Joyceův vztah k Irsku, které měl sice rád, ale kde kvůli nedostatečné svobodě nemohl zůstat (ukázky 15-17), ke katolictví, s nímž nesouhlasil, ale dovedl pochopit, že jiným lidem může pomáhat (ukázky 18-20), k novinářům a politikům, kteří z každé hlouposti dělají důležitttou věc, a vůbec ke všem těm učeným, hloupým, podnikavým, líným, významným, neznámým, čestným, podlézavým lidičkám. "