“ Díky své kráse nemá příliš o muže nouzi. Své milence na jednu noc si vodí domů a bere si jen to, co jí kdo nabídne. Matka jí tuto změnu schvaluje, protože již nemusí do noci vysedávat u šití, ale může si po tolika letech těžké práce konečně odpočinout. A tak začíná Adrianě nový život. Život, kdy má konečně dost peněz, aby si zařídila pokoj, koupila potřebné oblečení a postarala se o matku. Je to sice život, který společnost odsuzuje, ale Adriana i v něm dokáže najít světlé momenty. Dokáže dát svým milencům radost, pochopení a útěchu a to ji svým způsobem činí šťastnou.
Adriana za svou kariéru poznává spoustu mužů, kteří pro ni většinou nic neznamenají. A tak se čtenář seznamuje s mnoha různými typy mužů, jejichž příběhy navzájem spojuje pouze postava Adriany, která jim vždy pozorně poslouchá. Jen několik málo mužů v jejím životě zaujme trvalejší místo. Kromě zoufalé a smutné postavy Astaritovy, který Adrianu neustále vyhledává, se zde ještě seznamujeme s Giacomem, chudým studentem s protipolitickým smýšlením, do kterého se Adriana bezhlavě zamiluje, a Sonzognem, vrahem na útěku. Ti všichni zamíchají osudem mladé Adriany, která se jen těžko snaží tyto tři muže od sebe udržet v patřičné vzdálenosti. Její snaha je však marná. Jak to tak bývá, pravda časem vyjde najevo a všechno protiprávní jednání je odhaleno. Přestože se Adriana snaží ze všech sil zabránit tragédii, všichni tito muži na konci knihy umírají. A Adriana zůstává sama, jen se svou matkou, jako na začátku. Přesto ale tímto její problémy nekončí. Spíše začínají. Adriana mezitím zjišťuje, že je těhotná, a přestože tuší, že dítě je Sonzognovo, namlouvá Giacomovi, že je otcem, aby ho přiměla s ní zůstat. Giacomo tuto novinu ještě před svou smrtí stačí říct svým bohatým rodičům, kteří mají v plánu se o dítě postarat.
Kniha je koncipována jako vyprávění Adriany, která vzpomíná, na svůj život. Je plná jejích představ, plánů a myšlenek, které ovlivňují a do jisté míry vysvětlují její tehdejší chování. Díky tomu čtenář dokáže porozumět věcem, které se na první pohled zdají nepochopitelné a snad dokáže i omluvit mnohá Adrianina rozhodnutí. Přestože se nikdy nedozvíme, jak to s Adrianou a jejím dítětem dopadlo, jestli se o ně skutečně postarala Giacomova rodina, nebo se Adriana dál musela protloukat životem, jak to jen šlo, není to knize na škodu. Čtenáři to alespoň dává naději, že i v takové bídě, kterou musela hrdinka zakusit, se na ni usmálo štěstí a věci se obrátily k lepšímu.”