"V roce 1962 stvořil Anthony Burgess předlohu k jednomu z nejkontroverznějších filmů všech dob. Příběh náctiletého Alexe a jeho nočních kamarádů je doslova veřejnou oslavou brutálního násilí mixovaného s psychickou poruchou a zkažeností jedince i společnosti. Autor navíc knihu napsal, jak sám uvedl, uměle vytvořeným jazykem „týnů“, čili náctiletých, a tento pokus byl velice kladně přijat.
Celá děsivá story začíná seznámením se s hlavními hrdiny, tedy s osobou vypravěče, kýmž je čtrnáctiletý Alex, a jeho tři přátelé Jiřík, Pítrs a Tupoun. Tato partička je denním zákazníkem mléčném baru Korova, a jak asi tušíte, nepijí zde obyčejné mléko z krabice, nýbrž vylepšené „plus-mlíko“ obohacené omamnými látkami a drogami. Jako každodenně nebo spíše každonočně se vydávají na cestu městem prázdnými ulicemi a brutálně přepadávají nevinné chodce. Nejvíce je přitahují starší lidé s knihami, které nejprve zesměšní, poté je svléknou a nakonec jako smyslů zbavení zbijí. Nebrání se ani vyloupení obchůdků s potravinami a také přepadávání a vyloupení domů na okraji města. A nakonec také znásilňují mladé ženy před očima jejich manželů.
Alexovým kumpánům se ale jeho velení, i když je věkově poměrně značně mladší, brzy přechutilo a nechají ho napospas osudu. Při jedné loupeži domu, kdy Alex na vlastní pěst chtěl přemoci starou dámu, a ukázat se tak kamarádům v lepším světle, ho zradí. Když kolem domu projíždí policejní auto a on v tom okamžiku zápasí majitelkou domu, utečou z místa činu. Alexe nachází policie právě za dveřmi při snaze utéct. Je odvezen do místní věznice a dozvídá se, že ta starší dáma umřela. Je tedy kvůli jeho starším přestupkům odsouzen na mnoho let k odnětí svobody.
Ve vězení se sblíží s místním knězem a začne dokonce číst Bibli, ale ne díky osvícení, ale pro vlastní požitek, kdy v ní vidí spíše přehlídku vražd, násilí a smilstva. To mu přináší psychické uspokojení. V kapli také může poslouchat vážnou hudbu, ve které se mimochodem stal znalcem, a která je jeho velkou vášní.
Po dvou letech se guvernér a ministr vnitra dozvídají o nové léčebné metodě, která má napravit všechny kriminálníky a obrátit je správnou stranu dobra. V čem léčba spočívá zatím nikdo neví, ale jako pokusný králík a zároveň první legální „pacient“ je vybrán právcě Alex jako delikvent prvního stupně. Je propuštěn z věznice a převezen do budovy, která se má stát na čtrnáct dní jeho léčebným ústavem. Ano, pouhých čtrnáct dní stačí této metodě na „vyléčení“. Zpočátku se zdá být všechno bezvadné, o Alexe je postaráno jak o VIP hosta. Dostal velmi slušné ubytování, výbornou stravu a příjemný personál. Každé ráno mu je vpíchnuta injekce, o které se zatím domníval, že v ní jsou vitamíny. Druhý den byl už náročnější. Poznal, co je léčba zač. Dosavadní pobyt se mu zamlouval, ale co poznal teď pro něj bylo nepřijatelné. Každý den se musel povinně dívat, přikartovaný ke speciální sedačce s očima dokořán a násilně přilepenými víčky nahoře, aby je nemohl zavřít, na filmy s tématikou brutálního násilí na lidech. "