“Američanka Betty se provdala za amerického Íránce. Jejich vztah byl plný štěstí, narodila se jim dcerka Mahtob. Když jí byly čtyři roky, začalo to v manželství skřípat. Bettyin manžel Moody, povoláním lékař, začal mít problémy v zaměstnání. A navíc se prostřednictvím sdělovacích prostředků živě zajímal o průběh revoluce v jeho rodné zemi. Betty pomýšlela na rozvod, po sesazení Ajátoláha se ale Moody rozhodl navštívit své příbuzné, a protože se Betty bála pustit s ním Mahtob samotnou, rozhodla se žádost o rozvod odložit a s neblahými předtuchami odletěla s dcerkou a manželem do Íránu. Írán, jeho hlavní město Teherán i tamější obyvatelé Betty a Mahtob doslova otřásly: špína, hmyz, špatná hygiena, všude přítomný pach potu, povinné zahalování žen, svrchovanost mužů, bezpráví žen, nevlídnost příbuzných i Moodyho…. Všemu ale statečně čelily a těšily se na návrat domů. Po čtrnácti dnech jim ale Moody oznámil, že se do Ameriky už nikdy nevrátí. Protože byly Betty a Mahtob podle íránských zákonů Moodyho majetkem, nesměly se do vlasti bez jeho svolení vrátit ani ony a staly se jeho vězni. Betty a Mahtob začaly Moodyho, který se k nim začal chovat majetnicky a surově, nenávidět a snažily se získat kontakty, které by jim dopomohly k návratu do vlasti. Moody je ale sledoval na každém kroku, při čemž mu pomáhali i jeho všude přítomní příbuzní. Při sebemenším podezření z útěku Betty i Mahtob surově bil a hrozil jim smrtí. Betty se ale nevzdávala a přes několik nezdarů se jí podařilo prchnout s dcerkou do sousedního Turecka."