Poradíme vám

Ctenarsky-denik.cz > Životopisy spisovatelů > Bohumil Hrabal: život a tvorba

Bohumil Hrabal: život a tvorba



Kategorie: Životopisy spisovatelů

Typ práce: Životopisy spisovatelů

Další díla spisovatele: Bohumil Hrabal

Životopisy spisovatele: Bohumil Hrabal

Škola: nezadáno/škola není v seznamu

Charakteristika: Po úvodu, v němž je vyzdvižen význam Bohumila Hrabala, je zachycen jeho život a literární činnost po začátek 70. let.

Obsah

1.
Úvod
2.
Dětství
3.
Literární začátky
4.
Studia a zaměstnání
5.
Po úrazu
6.
Něžný barbar

Úryvek

"Úvod
Bohumil Hrabal patří k nejvýznamnějším českým spisovatelům 20. století. Jeho dílo podstatně ovlivnilo vývoj české prózy jak stylově, tak tematicky. Stejně významný je Hrabalův vliv ve filmu a divadle. Základním přínosem jeho většinou krátkých próz je prezentace hovorového proudu, obecného jazyka a obyčejného člověka jako nepatetického hrdiny. Ironie, humor, ostrý střih a dokonale zachycené detaily vytvářejí čtenářsky vděčný prostor, v němž autor bez zábran střídá hospodský hovor s filozofickými sentencemi, lidová moudra s poučkami kunsthistoriků, výsledné texty zpravidla nemají podstatnou fabuli, ale strhují právě jednotlivostmi, spojenými nekončícím proudem hovoru. Nezanedbatelný vliv měl Bohumil Hrabal, většinou bez vlastního úmyslu, i v oblasti politiky. V období normalizace svým dílem (bezděky) integroval různé proudy české literatury.

Životopis
Bohumil Hrabal se narodil 28. března 1914 v Brně - Židenicích Marii Kiliánové (*1894), otec v křestním listě uveden nebyl. Malého chlapce vychovávala zpočátku především babička Kateřina, později, když se Maryška provdala za Františka Hrabala (*1889), se rodina stěhuje do Polné, kde je Francin účetním v pivovaru. Po svatbě (1916) přijímá malého Bohumila za svého a věnuje mu stejnou péči jako bratrovi Slávkovi, který se záhy narodil (1917). V létě 1919 přijímá František Hrabal místo správce pivovaru v Nymburce, kde Bohumil Hrabal absolvoval jak základní školu, tak reálné gymnázium. Školní docházka neprobíhala nikterak hladce, Bohoušek se učit nechtěl a neuměl, raději se toulal, pozoroval dění a poslouchal řeči. Pestrý život malého pivovaru ho okouzloval, zejména když nymburský pivovar přilákal jednoho dne Francinova bratra obuvníka Josefa Hrabala, který přijel na krátkou návštěvu a zůstal až do smrti. Živelný strýc Pepin si desetiletého Bohouška zcela získal a chlapec k němu přilnul víc než k rodičům. Nekonečný vodopád příběhů, řinoucí se z Pepina, to je první velký zdroj pozdějšího spisovatele. A je to také první z velkých postav, které Bohumil Hrabal dal literatuře.

Literární začátky
K literatuře se dostal až po nelehké maturitě, zato poté jejímu mámivému světu propadl docela. Vedle staršího výtvarníka (a básníka) Antonína Frýdla seznamuje Bohumila Hrabala s moderní literaturou především o rok mladší hudebník (a básník) Karel Marysko. Spolu si půjčují knihy, spolu diskutují, spolu navštěvují fotbal i pohostinství, spolu si čtou své první básnické pokusy. Malé městečko poskytuje mladým básníkům vše potřebné, u místního knihkupce jsou vždy k mání poslední novinky. Objevují surrealismus, dadaismus, poetismus. V intenzivním objevování moderního umění pokračuje Bohumil Hrabal v Praze - po ročním soukromém studiu latiny se 7. října 1935 zapisuje jako řádný posluchač právnické fakulty University Karlovy. Z této doby pocházejí i první básnické pokusy: jako tisíce jiných se snaží vyslovit své myšlenky, city, nálady. Publikuje některé z nich v Nymburských místních novinách, v Občanských listech a v Nymburských listech. Určitě se ty básninky ničím nevymykají tvorbě jiných mladíků všech časů, ozvláštňuje je až budoucnost...

Studia a zaměstnání
Studia a život studentský vůbec patří k nejkrásnějším obdobím života, dvojnásob jsou-li naplněny tak usilovným a obsažným poznáváním. Absolutorium, vystavené 30. října 1939, obsahuje soupis všech přednášek, které v letech 1935 až 1939 (8 semestrů) Bohumil Hrabal absolvoval. Měl za sebou i státní zkoušku historicko-právní, k dalším zkouškám však již nedošlo. Pohřeb Jana Opletala a následné uzavření českých vysokých škol - realita odložila konec studia o šest let. Od 1. prosince 1939 do 31. srpna 1940 pracoval JUC Bohumil Hrabal u notáře Josefa Možuty v Nymburce, od 4. září 1940 do 31. ledna 1941 navštěvuje Soukromou obchodní školu Eckertovu v Praze a dostává vysvědčení třídy první s vyznamenáním. Zároveň s tímto studiem byl veden od 10. 9. 1940 do 15. 8. 1941 jako úředník Spotřebního a výrobního družstva železničních zaměstnanců v Nymburce, potom nastoupil do služby v železniční stanici Kostomlaty u Nymburka. Práce na dráze, ať už jako skladník, dělník na trati nebo (po absolvování kursu v Hradci Králové) jako výpravčí, to je další velké téma, které poskytl život prozaikovi Bohumilu Hrabalovi. Věci musely samozřejmě uzrát, záškolák Hrabal byl stále ještě okouzlený básník, píšící své lyrické verše na psacím stroji v šeru pivovarské kanceláře. Ale jeho paměť, ta obrovská, nevšední a originální skládka příběhů a událostí, se začala plnit.

Po úrazu
10. července 1952 utrpěl Bohumil Hrabal na Kladně těžký pracovní úraz. Po nemocniční léčbě následuje dlouhá pracovní neschopnost, měsíc rehabilitace v sanatoriu ve Vráži u Písku, konečně 7. dubna 1953 je uznán schopným k lehčí práci. Všechno je však najednou jinak, jen osudové spojení života s literaturou je již nevratné. Protože nemůže vykonávat těžkou práci, opouští Kladno a nastupuje 8. října 1954 ve Sběrných surovinách - typicky hrabalovský paradox, práce s tunami starého papíru je úmorná dřina. A po dřině psací stroj. A hospoda. Předtím, potom, během toho. Ve Spálené ulici, v té dnes již zrušené sběrně starého papíru, potkává Bohumil Hrabal svou druhou velkou postavu - bývalého vzpěrače, skokana o tyči a ragbistu Jindřicha Peukerta, zvaného Haňťa. Píše o něm povídku, která později vyjde pod názvem Baron Prášil, ale stále více se s ním propojuje a prolíná, až po dvaceti letech v Příliš hlučné samotě nacházíme monumentálního Haňťu, jednu z velkých postav současné literatury. Strojopisy Hrabalových textů se pomalu dostávají do oběhu, objevuje je Jiří Kolář a další literáti. Právě Jiří Kolář s Josefem Hiršalem vydávají v roce 1956 strojopisný almanach Život je všude, kde je pět Hrabalových próz, z nichž dvě vycházejí téhož roku nákladem 250 výtisků jako Příloha Zpráv spolku českých bibliofilů. Texty z tohoto období jsou obsaženy ve 2. a 3. svazku Sebraných spisů.

Něžný barbar
Současně s Městečkem pracoval Bohumil Hrabal na souboru textů Něžný barbar (1973). Kniha je věnována výtvarníkovi Vladimírovi Boudníkovi při příležitosti pátého výročí jeho předčasné smrti. Jde opět o vzpomínky, tentokrát hlavně na Libeň padesátých let. Přísný faktograf by opět nalezl nějaké odchylky od skutečnosti, smysl knihy však byl v předání Vladimírova poselství, což se bezezbytku podařilo. Vladimír Boudník je nejen stále uznávanějším novátorem výtvarných technik, ale je i jednou z nejdůležitějších postav díla Bohumila Hrabala. Vzpomínkové prózy první poloviny sedmdesátých let tvoří 6. svazek Sebraných spisů."

Poznámka



PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ

Vlastnosti

STÁHNOUT PRÁCI

Práci nyní můžete stáhnout kliknutím na odkazy níže.
Zabalený formát ZIP: x508aa9f925d29.zip (11 kB)
Nezabalený formát:
Bohumil_Hrabal.doc (41 kB)
Práce do 2 stránek a práce uvolněné zdarma (na žádost autorů nebo z popudu týmu) jsou volně ke stažení.

Diskuse