"Peklo

Peklo se otevírá vizí temného hvozdu, v němž básník zabloudí v půli života a střetne se s třemi alegorickými šelmami v noci z Velkého pátku na Bílou sobotu.
Odtud vede jeho pouť do pekla. Dante je provázen starověkým básníkem Vergiliem.
V pekle se setkává s řadou svých známých, přátel i odpůrců. Také s vladaři, filozofy, teology a vede s nimi dialog. Peklo je postaveno podle závažnosti provinění a velikosti trestu (9 stupňovitých kruhů po několika pásmech či „žlebech“ a předpeklí.
Do předpeklí patří nepokřtění, smyslní, obžerní, lakomci a marnotratníci, hněvivci, kacíři a nevěrníci, násilníci, podvodníci a zrádci.
Na dně pekla sídlí Lucifer.
Dante popisuje muka odsouzenců k věčnému zavržení a „ze záhrobí“ posílá světu své výtky proti jeho zkaženosti.

Očistec

Odtud se básník dostává do očistce, který má podobu ostrova s horou. Prochází nejprve předočistcem a poté sedmi pásmy či kruhy očistce. Ke konci v rajském lese ho Vergilius jako pohan a symbol pozemského rozumu musí opustit.

Ráj

Básníka se po Vergiliovi ujímá Beatrice. Zde je brána jako ztělesnění rozumu božské a nadpozemské dokonalosti. Kající se básník je přítomen symbolickým výjevům u stromu Poznání a očištěn vodou říčky Eunoe. Ocitá se před prahem ráje, nalézajícího se na vrcholu očistcové hory. Putuje rájem. Devíti sférami blažených, za nimiž leží Empyreum, sídlo boha a blažených. zasvětitelem básníka v této sféře, kde spatří tajemství Trojice a Kristova vtělení, je mystik sv. Bernard."