“Román Čas žít, čas umírat má mnoho společného s knihou Na západní frontě klid. Oby vyšly koncem prvního poválečného desetiletí, každá po jiné válce. Mají stejné stavebné schéma: voják na frontě – voják na dovolené v zázemí – voják opět na frontě, kde nakonec nachází smrt. Dokonce i epizodní motivy jsou obdobné: bývalý student Mittelsteadt, pomstychtivě ponižující svého učitele Kantorka, se v románu Čas žít, čas umírat proměnil v Alfonse Bindinga, který poslal svého profesora matematiky do koncentračního tábora. Co však Remarque v prvním případě popsal s jistou sympatií jako pochopitelnou soukromou a generační mstu, je v případě druhém dokladem demoralizující moci nacistického režimu.
Tento významový posun je příznačný: Remarquův styl se pětadvacet tet od jeho prvního velkého úspěchu nezměnil, a přece se výrazně změnil ráz výpovědi."