"Ernest Hemingway: Sbohem armádo
Knížka Sbohem armádo vychází ze zkušeností I.světové války. Jeho názor projevující se ve tvorbě bychom mohli přirovnat například s názory E. M. Remarquea, s díly autorů “ztracené generace". V díle není důležitý obsah, ale myšlenka - hrůza války. Jeho filosofický, vlastní zkušeností podložený názor na válku byl pravděpodobně s uměním žurnalistického projevu, osvojeného psaním článků do novin, důvodem k získání Nobelovy ceny za literaturu. Bezesporu však na něm válka zanechala krvavou stopu, díky níž trpěl depresí, jež vedla k jeho tragickému konci. Nebyla to však pouze první světová válka, proti které tak bojoval. Během druhé světové války psal hodně proti fašismu a dobrovolně se přihlásil jako dopisovatel. Účastnil se mnoha nebezpečných akcí a vymohl si nosit zbraň, i když to dopisovatelé měli zakázané.
Děj vypráví příběh romantické a tragicky končící lásky poručíka amerického ambulantního sboru Henryho Fredericka a anglické ošetřovatelky Catherine , který se rozvíjí uprostřed válečného běsnění na italské frontě. Frederick odsuzuje válku jako nesmyslné krveprolití, kde prostí lidé pokládají životy za cizí zájmy, za zájmy mocných a proto z ní prchá. Román dovršil Hemingwayovu slávu, citová reakce na hrůzy války i osobní tragédie milenců odpovídaly náladě tehdejších generací, pro které válka dosud nepřestávala být děsivým životním mezníkem a vlastně popisoval i Hemingwayův zážitek z války."