"Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Ruský prozaik a novinář Fjodor Michajlovič Dostojevskij se narodil v roce 1821 v Moskvě. Vystudoval vojenské technické učiliště, později se ale rozhodl být spisovatelem. Byl členem skupiny utopických socialistů Petrašovců, kteří vystupovali proti carovi. Po odhalení této skupiny carskou policií byl Dostojevskij v roce 1849 společně s ostatními odsouzen k trestu smrti. Těsně před popravou byl trest změněn a Dostojevskij strávil 10 let na Sibiři, nejprve nucenými pracemi, později jako voják. Pobyt na Sibiři v něm zanechal psychické následky a také se zhoršila jeho choroba, epilepsie.
Po svém návratu dvakrát vycestoval do západní Evropy, kde se věnoval své hráčské vášni. Chtěl proměnit Rusko v lepší a modernější, zárověň však zachovat ruské tradice a náboženství, obnovit řád. Ve svých dílech psychologicky rozebírá hrdiny a kritizuje ruskou společnost. Je představitelem realismu a předchůdcem psychologické prózy. Podílel se na tvorbě časopisů Epocha a Čas. Zemřel v roce 1881.
Mezi jeho nejznámější romány patří Zápisky z mrtvého domu, Zločin a trest, Hráč, Idiot, Běsi a Bratři Karamazovi.

Hráč
Román Hráč z roku 1867 se odehrává v německém lázeňském městečku, ráji hazardních hráču. Jedním z nich je i hlavní postava, pětadvactiletý učitel dětí vysloužilého plukovníka. Autor rozebírá problematickou plukovníkovu rodinu, ale popisuje hlavně nestálé štěstí hráče rulety a psychologii jeho chování. Dostojevskij zde také rozebírá ruskou povahu a její vztah k majetku, což se projevuje zejména v nezodpovědném hýření bez přemýšlení nad důsledky. V této próze autor využívá svých bohatých zkušeností s ruletou.

Idiot
Hlavním hrdinou románu Idiot z roku 1868 je kníže Lev Myškin, vracející se po dlouhém léčení ve Švýcarsku zpět do Petrohradu. Jeho ne zcela vyléčená epilepsie a zejména naprostá nezkaženost a mravní čistota mu vyslouží přezdívku „idiot“. Lev Myškin se dostává mezi nejvyšší společenské vrsty, kde svou naivitou, ušlechtilostí a nesobeckou dobrotou výrazně vyniká nad všechny ostatní. Jeho psychický stav se ovšem stále horší. Nakonec se zármutkem z vraždy Nastasji Filippovny, okouzlující, silné a vnitřně rozpolcené ženy, do které byl zamilován, hroutí a odjíždí zpět do švýcarského sanatoria. Dostojevskij se v postavě knížete snažil o ztělesnění dobra a čistoty, a tyhle jeho vlastnosti zvýraznil kontrastem se zkaženou ruskou smetánkou. Tragický konec jediných dvou ušlechtilých postav, knížete a Nastasji, symbolizuje zničení krásy, která měla spasit svět. "