"Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Sen směšného člověka
V povídce je zachycena změna v myšlení mladého člověka. Mladý student marně hledá smysl života, ale v ničem ho nenachází. Přestává vnímat svět a okolí. Na ničem mu nezáleží. Je pevně rozhodnut se zastřelit, jen čeká na vhodnou chvíli. Jednou potkává malou holčičku, která ho prosí o pomoc, ale on ji odmítá a odhání. Doma se už chce zabít, ale zlobí se na sebe, že mu ještě na něčem (té holčičce) záleží. Najednou usíná a vidí události, které by se staly, kdyby umřel. Je pochován, cítí zimu, bolest, vlhko. Najednou je z rakve vynešen neznámou bytostí a spolu putují vesmírem. Dostávají se na jinou Zemi, která se ničím neliší od té naší, jen tam jsou hodní, milující a nezákeřní lidé. Žijí v lásce a míru. Přijímají ho mezi sebe. Najednou se od něho naučí lži, nenávisti, studu a vyvíjí se až do té dnešní podoby. "Co na tom, že jsme zlí, prolhaní a nespravedliví, my to víme a pláčeme nad tím a sami pro to trpíme a mučíme se a trestáme sami sebe snad víc než ten milosrdný Soudce, jenž nás bude soudit a jehož jméno neznáme." "Vědění stojí výše než city, poznání života výše než život." Po probuzení student věděl, že nechce zemřít, ale kázat Pravdu, která se mu zjevila ve snu. Pravdu o dokonalém štěstí a dokonalé společnosti, i přestože se mu všichni budou vysmívat. "...znovu zatoužili po štěstí a nevinnosti natolik, že klesli před touhami svého srdce jako děti, zbožnili tuto touhu a začali se modlit ke své vlastní idei, ke své vlastní touze, i když byli pevně přesvědčeni o její nesplnitelnosti..."