"FRANTIŠEK LADISLAV ČELAKOVSKÝ

se narodil 7. 3. 1799 ve Strakonicích jako syn tesaře. Vystudoval gymnázium v Českých Budějovicích a v Písku a studoval filozofii v Praze a rok na to v Českých Budějovicích. Byl však vyloučen, protože byl přistižen, když si v knihovně tamějšího kanovníka půjčoval Husovu Postilu. Pokračoval pak ve studiích v rakouském Linci a v Praze. Víc než povinným předmětům se věnoval jazykovému a literárnímu sebevzdělání. Avšak závěrečné zkoušky v roce 1822 nedokončil.
Byl soukromým vychovatelem a od roku 1834 byl redaktorem Pražských novin a jejich přílohy Česká včela. Pro nepříznivou zmínku, kterou noviny uveřejnily o ruském carovi jako utlačovateli polského národa, pozbyl místa. Žil potom ve stísněných existenčních poměrech, až v roce 1849 začátkem 40. let se stal profesorem slavistiky ve Vratislavovi. Poté přešel do Prahy, kde 5. 8. 1852 zemřel.
Jeho hlavní umělecké překlady ale vznikly ve 20. letech. Listové z dávnověkosti od Herdera, Geothovo drama Márinka a básnická povídka Panna jezerní od Scotta. Již v době svých studií se zabýval studiem slovanských jazyků a slovanskou lidovou slovesností. Jeho odborné práce se vztahovaly zejména k folklóru. Sbíral a vydával lidovou poezii všech slovanských národů v původním znění i v českém překladu např. tří svazkové Slovanské národní písně v letech 1822-27 nebo i slovanská přísloví a pořekadla Mudrosloví národu slovanského v příslovích v roce 1852.
K nejlepším dílům však patří jeho básnické ohlasy ruských a českých lidových písní vytvořené ve 20. -30.letech. Ohlas písní ruských vznikl neobyčejně rychle, asi během dvou měsíců, pod bezprostředním dojmem ruského vítězství nad Turky, které vzbudilo víru v osvobození slovanských národů. Látku čerpal hlavně z ruských bylin, ale i z vlastních představ v duchu lidové slovesnosti. Dílo začíná i končí epickými básněmi, které mají povahu dávných bohatýrských zpěvů (úvodní Ilja Muromec a závěrečný Ilja Volžanín). Některým básním dal i časovou politickou náplň (např. básně Velká panycida o bitvě před Moskvou za Napoleonova tažení do Ruska a o slavnosti za padlé bojovníky a Smrt Alexandra a Rusové na Dunaji). Za 10let od Ohlasu písní ruských vyšel Čelakovského Ohlas písní českých (roku 1839). Na rozdíl od ruského Ohlasu, který vznikl v krátké době za štastné životní a umělecké pohody, rodil se český Ohlas dlouho. Vyjádřil v něm ráz českého lidového života, obraz českého venkovského lidu z konce třicátých let. Rozdíl mezi oběma ohlasy je také v tom, že český ohlas nemá písně hrdinské."