"V díle autor použil rámcový postup jako Boccaccio v Dekameronu. Dílo je psané desetislabičným jambem (lehká a těžká doba) se sdruženým rýmem (aabb) a sedmiveršovou a osmiveršovou stancí (osmiveršová sloka skládající se z jedenáctislabičných veršů, rýmovaných zpravidla abab, abcc, vznikla ve 13. století v italské renesanční lyrice, používal ji i Jaroslav Vrchlický). Jazyk díla - londýnská angličtina - se stal základem další anglické básnické tvorby.

Pro představu, jaké příběhy můžeme v Canterburských povídkách nalézt, budu vyprávět Kupcovu povídku.

Kupcova povídka

V lombardské Pavii žil rytíř Január a vedlo se mu dobře. V pozdním věku se chtěl oženit. O svém zamýšleném sňatku se radil s přáteli: Jeho bratr Placebo s ním souhlasil, zatímco jeho druhý bratr Justinus byl zdrženlivý. Nakonec Január začal hledat dívku, s kterou by se oženil. Po čase se rozhodl pro Máju, rozkošnou městskou dívku. Január zvelebil svůj dům a připravil velkolepou svatbu. Dal zřídit nádhernou zahradu. Jen on k ní měl klíče a v létě tam chodil s Májou. Nikdo jiný do zahrady nesměl.
V domácnosti měli mladého panoše Damiána, jemuž Mája také chtěla ukázat onu krásnou zahradu. Január náhle oslepl, a když šli jednou zas s Májou do zahrady, propašovala Mája Damiána dovnitř. Damián vylezl na hrušeň a začal si pochutnávat na jejích plodech a Máje se jich také zachtělo."