1.	Harry Haller měšťák

2.	Harry Haller stepní vlk

3.	Stručný děj knihy

4.	Hesseho přesvědčení

5.	Poslání knihy

6.

Citace

"Hlavním hrdinou knihy je spisovatel Harry Haller, který nemá nikde domov, ačkoli ho stále hledá a touží po něm. Tedy typický umělec. Cítí příchod další války a ví, že vinu za ní nese lidská průměrnost, „neschopnost měšťáka vidět dál než za vlastní omezený obzor“. Ovšem Harry Haller je také trochu měšťák, ačkoli jedna část jeho duše měšťáctví nenávidí. Někdy touží po rodině, po spořádaném životě. Pak si ale ten „ohromně nudný měšťácký život“ vybaví (nechápe své okolí) a jeho světem je zase říše fantazie, ideje velkých myslitelů, hudba Mozarta apod. Rád měšťáky pozoruje, žije každý rok v jiném městě, navštěvuje koncerty, občas zajde i do hospody. Pije víno a kouří doutníky. U něj doma je velký nepořádek (žije v měšťáckém upraveném domě, miluje ten kontrast), kouř a knihy. Deprese, myšlenky na sebevraždu, bolesti z podlomeného zdraví a z jeho zklamání. Manželka mu zešílela. Touží ještě po štěstí, ale to by muset část sebe obětovat, aby si ho mohl vážit. A toho asi už není schopen. Má teď vlastní styl života, příliš nepodobný jiným lidem. Přál by si přítele. Být milován jako každý celistvě- ne jen pro něco. Žije proto docela beze smyslu, z výnosů akcií a publikováním článků, chce dát svému životu nový smysl a jen čeká na podnět zvenčí.
Harry je velmi soustředěný na sebe, je velmi kritický k sobě i k ostatním. Myslí si, že jedna jeho část je člověk a že jeho jedinou druhou částí je stepní vlk. Vlk znamená osamělost, agresivitu, a vše další, „zvířecí“ vlastnosti. Tahle kniha ale dokumentuje jeho lehký přerod v průběhu asi jednoho roku. Je psána formou Hallerových zápisků.
Jednoho dne souhrou „náhod“ pozná bisexuální Hermínu. Ta je mu v mnohém podobná, žije po barech v lepší společnosti z darů jejích milenců. Od Harryho chce, aby se do ní zamiloval a pak jí zabil. Možná to tak chce. První mu ale ukáže svůj život, ukáže mu svůj bývalý recept na štěstí, život smyslný (sex, opium, smích, místy přetvářka), který ji už neuspokojuje. Má příliš velké ideály. Dá mu krásnou mladou milenku Marii, naučí ho tančit (zajímavá scéna na zábavě, když cítí přijmutí, on je všemi), seznámí ho se zdánlivě jednoduchým muzikantem Pablem. Hraje moderně, jazz a to se Harrymu nelíbí. Ale Pablo je duchovně velmi na výši a nebaví se s lidmi, co by mu ještě nedokázali porozumět. A tak Pabla Harry poznává až na konci románu. Prochází drogovým „magickým divadlem“, zbavuje se stresujících momentů ve vlastním životě, uvědomuje si je, vzpomíná. Slyší „smích nesmrtelných“ (potkává Mozarta, tvořil by v této době tu samou hudbu jako Pablo? Je potřeba nadhledu k tomu cítit všude vesmír), na konci zabíjí Hermínu. Udělal dobře?"