"Neruda Jan (1834 – 1891)

Vůdčí představitel literární družiny májovců, teoretický, kritický i umělecký průkopník kritického realismu, publicista, fejetonista, prozaik i básník. Narodil se a žil v Praze na Malé Straně. Navštěvoval německou školu, pak přestoupil na české akademické gymnázium. Začal studovat práva, pak filozofii, ani jednu školu však nedokončil. Většinu svého života se živil jako žurnalista. Se svými fejetony začínal v deníku Čas, pak v Hlase a konečně od roku 1865 v Národních listech. Zveřejňované fejetony, které podepisoval trojúhelníkem, tvoří významnou část jeho tvorby. Jejich prostřednictvím byl totiž v neustálém kontaktu se čtenáři. V soukromí žil jako starý mládenec, jeho láska k několika různým ženám ( Anna Holinová, Karolína Světlá, Tereza Macháčková, Anička Tichá ), které vstoupily do jeho života, zůstala nenaplněna.
Neruda básník
Nerudova poezie stojí ve středu jeho uměleckého zájmu a odráží nejen jeho osobní životní zkušenosti, ale i vztah ke světu a ke společenskému dění.
Mezi svými vrstevníky ( Hálek, Heyduk, Mayer ) se Neruda vyjímal jako hořký ironik a skeptik.
Hřbitovní kvítí, básníkova prvotina, která velmi nevybíravě napadá silnou literární konvenci, trpce se vysmívá autorům, kteří se snaží chránit literaturu před během všedního života. Časté je téma smrti, pocitu samoty. Kritikou byla sbírka odsouzena.
Knihy veršů, stále převažuje skeptické uvažování, již však nezní trpký tón. Vyjádřil v ní básnicky svůj program a byla vlastně výborem jeho dosavadní tvorby. Nejen námětově, ale i básnickým tvarem zde Neruda ukázal mnohost možností české lyriky, význam této sbírky byl však doceněn až v budoucnu. Jedná se o soubor složený z oddílů Kniha veršů výpravných se sociální tématikou, Kniha veršů lyrických a smíšených, obsahující intimní zpovědi básníka (cyklus Otci, Matičce, Anně) a Kniha veršů časových a příležitostných, plná vlastenecky laděných skladeb. Jsou zde uvedeny první dvě sociální balady Před fortnou milosrdných a Dědova mísa.
Písně kosmické, na rozdíl od předchozích negativně laděných sbírek představují básníkovu důvěru ve vědecké poznání a nadějnou budoucnost. Neruda klade důraz na poznání, které však ještě nemusí znamenat štěstí ani zdar. Sbírka znamenala první větší úspěch Nerudy básníka, po čtrnácti dnech se dočkala dalšího vydání.
Balady a romance, jsou básníkovou osobitou a umělecky mnohotvárnou reakcí na neutěšenou situaci 80. let. Osmnáct lyricko - epických básní je možno rozdělit do tří tematických okruhů. První představují jakési ohlédnutí za příběhy z národních dějin (Romance o Karlu IV., Balada o duši Karla Borovského, Romance o jaře 1848, Balada česká, Balada o polce, Romance o Černém jezeře). Druhým okruhem jsou básně s biblickými motivy (Balada pašijová, Romance štědrovečerní, Balada tříkrálová, Balada o svatbě v Kanaán). Třetí tematický okruh se pak dotýká Nerudovy současnosti, její veselé i smutné stránky (Romance italská, Romance helgolandská, Balada horská, Balada dětská, Balada zimní, Balada stará – stará!, Balada májová, Balada rajská). Pro zdůraznění vzájemné propojenosti vážného a veselého v životě autor často zaměňuje vážnost balady s rozverností romance.
Prosté motivy, lyrická sbírka, sleduje lidský úděl v průběhu čtyř ročních období, jedná se o sbírku intimních zpovědí stárnoucího básníka.
Zpěvy páteční, společně s Baladami a romancemi tvoří Nerudovy nejvýznamnější básnické svazky, přestože byly vydány až posmrtně v roce 1896. Jedná se o sporou, hořkou poezii, ve které často zaznívá beznaděj nad stavem národa a nad jeho budoucností.
Neruda prozaik
Přestože Neruda exceloval v oblasti poezie, nelze opominout ani jeho přínos prozaický.
Arabesky, jedná se o autorovu první povídkovou knihu, která je zalidněna postavami z okraje pražské společnosti včetně prostitutek a zlodějů. Autor většinou zachycuje své postavy v osudových okamžicích, zvláštní důraz je přitom kladen na detail, vykreslení povahy postav, citlivé pozorování. Povídky jsou laděny podobně jako autorova první sbírka Hřbitovní kvítí.
Trhani, mají podobu rozsáhlejší povídky se sociálním námětem.
Povídky malostranské, jsou druhou knihou Nerudových drobných próz. Všechny příběhy různých postaviček, jsou sjednoceny jediným prostorem – Malou Stranou, která ve své době představovala jakýsi mikrosvět, ve kterém lidé žili jako na nějakém malém městě. Autor zde střídá vážný tón s humorným a satirickým, objevuje literatuře všední den. Za Nerudova života se Povídky malostranské dočkaly pouze jediné reedice, ve dvacátém století se však dočkaly mnoha vydání, překladů a patří k nejuznávanějším dílům české klasické prózy.
Neruda fejetonista
Neruda byl mile povzbuzen svým úspěchem v novinách, a proto z vybraných fejetonů sestavil několik knih:
Obrazy z ciziny; Studie, krátké a kratší; Žerty, hravé i dravé"

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ