Poradíme vám

Ctenarsky-denik.cz > Obsahy a rozbory děl > Jevgenij Zamjatin: My

Jevgenij Zamjatin: My



Kategorie: Evropská literatura od 20. století, Profi práce

Typ práce: Obsahy a rozbory děl

Další díla spisovatele: Jevgenij Zamjatin

Škola: nezadáno/škola není v seznamu

Charakteristika: Práce seznamuje s dílem My, jehož autorem je Jevgenij Zamjatin.

Obsah

1.
Jevgenij Zamjatin: My

Úryvek

"My
Zamjatin Jevgenij
Hlavním hrdinou je D 503. Nejde o člověka, ale prostě číslo, Číslo. Všechny postavy tohoto románu jsou čísla, lze snad říci, s lidskými parametry. Jsou jednotkami v obrovském soukolí Státu, součástkami stroje na výrobu Štěstí. Tato čísla znají pojem „štěstí“, protože je jedním z úhelných kamenů Státu; tento stát je vystaven proto, aby udržoval a dohlížel na to, zda jsou všude dodržována pravidla, která způsobují kolektivní štěstí všech čísel. A čísla jsou opravdu šťastna.
Šťasten je i D 503. Žije sám (všechna čísla žijí sama; rodinný život neexistuje, jenom důmyslný systém rozmnožování a státní výchovy dětí), jeho byt je nádherně geometrický a celý prosklený. Byty všech čísel jsou geometrické a prosklené, takže všichni na všechny vidí, nemají přeci před sebou žádná tajemství. D 503 je hlavním konstruktérem Integrálu, vesmírné lodi, jež se má vypravit na jiné planety, aby do celého vesmíru a všech civilizací přinesla Štěstí, pevně integrované. V čem spočívá toto štěstí? Štěstí jednotlivce tkví v jednotě všech; jedna mysl, jeden cíl. Spočívá v zapomenutí sebe jako individua s osobními touhami a potřebami. Společná touha všech se stane přirozeně i touhou mojí. Opatrovatelem společné touhy je Stát a jeho vůdce – Dobroditel. Celý život čísel musí být do detailu rozplánován. Všichni vstávají v přesně určenou stejnou dobu, hraje jim do toho stejná muzika, veliký metronom vyťukává pravidelný rytmus žvýkání vždy stejné snídaně (speciální jídlo z nafty; padesát zkousnutí na jedno sousto; všimněme si zvláštní podobnosti se zásadami makrobiotiky). Zaměstnání čísel se různí podle profesí, nicméně všechny profese se podílejí na společném chodu státu a na jeho nejvyšším cíli: štěstí všech. Jsou tu i básníci a spisovatelé. Je samozřejmé, že jejich témata jsou předem daná - nikoli však vnucená. Nikdo jim je nenutil, zde nikdo nikomu nic nenutí, protože všichni svůj úděl přijímají s radostí a láskou a porozuměním. Vědí, že tak je to správné.
Náš hrdina je sice hlavním konstruktérem a vynikajícím inženýrem, matematika je jeho velkou láskou, vedle toho však píše jakési poselství, mohlo by se říci román, s názvem „My“. Jde o poselství pro vzdálené zaostalé civilizace, které ještě nevědí nic o štěstí, o tom, jak to chodí zde, v ráji na Zemi. D 503 píše, že jde o ničím nepřikrášlený záznam jeho vlastních prožitků, které jsou ale přeci stejné jako prožitky všech ostatních čísel, takže se vlastně jedná o naprosto objektivní záznam. Nemusí nic cenzurovat, není co cenzurovat, za co se rdít, zde nikdo nemá tajemství, všichni jsou si rovni a stejní.
Nejsou ale ještě všichni zintegrovaní. Jsou tu jednotlivci, kteří se ještě snaží podkopat společnost ve jménu pochybných hodnot, které platily dřív, ve jménu individuálního štěstí, které působilo jen nepořádek, zkázu a neštěstí. Stojí tu doposud, poblíže Zelené stěny, která odděluje okolní divočinu od přísné geometrie Státu, starý dům, jediný, který se zachoval po Dvousetleté válce, jež vymýtila většinu lidstva. U tohoto domu sedí naprosto negeometrická seschlá stařena. Čísla sem chodí v přesně vymezeném volnu jako do muzea kuriozit. Také D 503 tudy jednou jde s jistou I 330, která ho čímsi vytáčí. Nemůže proniknout do jejího nitra, zdá se, že má nějaké tajemství, což je samo o sobě podezřelé, protože nikdo normální nemá tajemství. Povídá mu:
A představte si, že tady milovali pro nic za nic, planuli, trápili se…(zase spuštěné záclony víček). To přece bylo hloupé, nehospodárné plýtvání lidskou energií, viďte?“ Tato poslední slova třeba chápat jako ironii, což nemálo rozohní D 503, protože nikdo normální nepoužívá těchto nejasných prostředků komunikace:
„Mluvila jakoby ze mne, vyslovovala moje myšlenky. Ale v jejím úsměvu bylo stále to znervózňující x. Tam za záclonami se v ní odehrávalo něco – nevím co – co mě připravovalo o trpělivost; měl jsem chuť se s ní hádat, křičet na ni (ano křičet), ale musel jsem přisvědčovat – nebylo proč nesouhlasit.“ Je mu však podezřelá, jeho občanskou povinností je jít ji nahlásit na Úřad strážců. Do dvou dnů. Nestihne to, všelijak se sám u sebe vymlouvá, a tak je v jejích rukách. Teď ona před ním vybalí všechny svoje karty. Kouří, pije alkohol (za obojí je smrt), postupně odhaluje svět spiknutí. Tajná organizace se chce zmocnit Integrálu na jeho zkušebním letu a zničit tuto nádhernou civilizaci. K tomu potřebují hlavního konstruktéra, tj. našeho hrdinu. Tuto skutečnost D 503 však vyjeví až sám Dobroditel, který si ho po nezdařené akci k sobě pozve na kobereček. Otevře tím D 503 oči, zaslepené ještě falešnou láskou k I 330. Vše dobře dopadne, I 330 je vyslýchána, pod dozorem Dobroditele a D 503 mučena a popravena, spiknutí je zažehnáno, civilizace zachráněna a připravena na svou misijní činnost.
Román-zpráva je rozdělen do čtyřiceti kapitol. Každá kapitola má svou osnovu, z toho asi jen dvě nemají, protože náš hrdina, pisatel, je natolik zneklidněn spádem událostí, že se mu osnova rozpadá.
Zamjatin má mimořádnou schopnost přesného popisu. Líčí tento svět ve všech jeho nuancích. Ústy vypravěče – D 503 – nachází půvab v proskleném světě Státu. Ze skla je tu vše: domy, ulice chodníky, převládá barva zelená a modrá. Sluneční záře i podnebí jsou regulovány. Básnickou krásu nachází vypravěč i v technických předmětech, což ho spojuje s tehdejšími básníky civilizace i futuristy:
„…; se zavřenýma očima se pokorně točila závaží regulátorů; třpytivé hřídele se skláněly vpravo a vlevo; rameno táhla se pohupovalo; nůž obráběčky přisedával do taktu neslyšné hudby. A najednou jsem spatřil všechnu krásu toho velkolepého baletu strojů, zalitého lehkým modrým sluncem.“
Triumfem této civilizace bude nejnovější objev medicíny: chirurgické vyoperování fantazie, toho posledního, co člověka-číslo spojuje s jeho někdejší individualitou – anarchií.
Zamjatinův román byl napsán roku 1920. Roku 1932 odchází autor do Paříže a zde umírá."

Poznámka



PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ

Vlastnosti

STÁHNOUT PRÁCI

Práci nyní můžete stáhnout kliknutím na odkazy níže.
Zabalený formát ZIP: x51e915e5d7485.zip (11 kB)
Nezabalený formát:
J_Zamjatin_My.doc (39 kB)
Práce do 2 stránek a práce uvolněné zdarma (na žádost autorů nebo z popudu týmu) jsou volně ke stažení.

Diskuse