Poradíme vám

Ctenarsky-denik.cz > Obsahy a rozbory děl > Johann Wolfgang Goethe: Utrpení mladého Werthera

Johann Wolfgang Goethe: Utrpení mladého Werthera



Kategorie: Evropská literatura do 20. století, Profi práce

Typ práce: Obsahy a rozbory děl

Další díla spisovatele: Johann Wolfgang Goethe

Životopisy spisovatele: Johann Wolfgang Goethe

Škola: nezadáno/škola není v seznamu

Charakteristika: Práce seznamuje s dílem Utrpení mladého Werthera, jehož autorem je Johann Wolfgang Goethe.

Obsah

1.
Johann Wolfgang Goethe: Utrpení mladého Werthera

Úryvek

"Utrpení mladého Werthera
Goethe J. W.
Werther, mladý malíř, přijíždí na venkov na zotavenou, za přírodou, inspirací. Krom toho zde chce také vyřídit jakési dědické záležitosti. Své přátele a lásky opouští radostně. Bydlí u své tety.
Venkov ho doslova nadchne. Je jaro, vše kvete, rojí se a hemží:
„Jsem tak šťasten, drahý příteli, tak pohroužen do pocitu klidného bytí, že to je až na škodu mému umění. Nedovedl bych teď kreslit, ani čáru bych nesvedl, a přece jsem nikdy nebyl větším malířem než právě v těchto okamžicích, když celé údolí se vypařuje a výsostné slunce spočívá na neprostupných temnotách mého lesa a jenom paprsky se vkrádají do nejvnitřnější svatyně a když tu pak ležím ve vysoké trávě…“
Jeho vytržení na sebe bere až náboženský ráz, má dojem, že jeho vnímání je daleko intenzivnější a hlubší, než by kdy mohlo být umění. Atmosféra je plna venkovského poklidu a patriarchální ukotvenosti (Goethe zde zpodobil ideál venkovské idyly). Odmítá knihy, které mu chce poslat přítel Vilém, zdá se mu, že by ho jen vytrhovaly z prožívání a poznávání zdejšího života. Oné vyčtené učenosti, životní zkušenost získané z knih má už ze škol plné zuby. Nosí s sebou všude jen „svého Homéra“ a čte si v něm. To je další z atributů doby: ve starověkých Řecích lidé nacházejí naplnění ideálu přirozeného života. Werther se seznamuje z řadou lidí žijících poklidným patriarchálním životem, životem prostým a skromným, nepochybujícím a samozřejmým v sobě samém. Venkovský život je zkrátka plný štěstí a radosti a sám Werther nachází v prostých úkonech radost, kterou mu civilizace zakryla, zevšedněla.
Jednoho dne pozná Lottu, dívku, která se mu stane osudnou. Zastavuje se u ní jakoby náhodou cestou na ples. Spatří ji, jak rozděluje těmi nejpůvabnějšími gesty chléb svým šesti sourozencům, o něž se musí starat. Přítelkyně, která Werthera doprovází, ho varuje, aby se před Lottinou krásou měl na pozoru - je už totiž zadána. Setkání s Lottou Werther podrobně popisuje svému příteli. Jde o první opravdu dlouhý dopis, který od něj přítel dostává. Líčí mu v něm průběh bálu i to, jak se blíže s Lottou seznámil. Werther se do dívky sentimentálně zamiluje, mají dokonce společného i literárního oblíbence:
„položila ruku na mou a řekla: -,Klopstock.´ Tonul jsem v proudu pocitů, kterým mě toto heslo zaplavilo. Přemohlo mě to. Sklonil jsem se k ní a v slzách nejvyšší rozkoše jsem jí políbil ruku. A pohlédl zase do jejích očí – Vznešený básníku! kéž bys byl viděl své zbožštění v těchto zracích! A kéž bych teď už nikdy nikým neslyšel vyslovovat tvé často znesvěcované jméno!“
Od této chvíle ztrácí Werther postupně smysl pro realitu a začíná blouznit. Idealita dívky, do níž se zamiloval a kterou si teď vybásňuje, se mu střetává se skutečností – je zasnoubena, provdá se. Nenaplněná láska k ní se Wertherovi stává chorobou.
Lotta se podle očekávání vdá, on odchází. Touží po odchodu do války, přátelé mu to ale rozmluví. Působí pak jako pobočník u jistého velvyslance a poznává svět. Dostáváme se k pasáži, kde končí dopisy Wertherovy a obrací se na nás jejich vydavatel. Chce podat „historii posledních podivuhodných dnů našeho přítele.“ Jde o pár dní po návratu Werthera zpět k Lottě. Uveřejněn tu je poslední Wertherův dopis Vilémovi z 20. prosince, popisující posledního jeho setkání s Lottou, na kterém jí recituje svoje překlady Ossianových písní. Čas těsně před Wertherovou sebevraždou zachycuje jakoby deníkový záznam nebo dopis na rozloučenou, který se jmenuje „Po jedenácté“.
„Soused viděl záblesk a slyšel ránu; když se však nic nehýbalo, nedbal toho. Zrána o šesté vstoupí sluha se světlem a vidí svého pána na zemi a pistoli a krev. Volá ho, zalomcuje jím: žádná odpověď; už jen chroptí.“
Tak skončil Werther. Román je napsán v dopisech (jak bylo tehdy v módě), adresovaných Wertherovu příteli Vilémovi i jiným lidem. Dopisová forma dodává románu osobnější, zaujatější ráz; pasáže filozofující se prolínají s běžnými událostmi, které však mají pro pisatele – Werthera – značnou důležitost. Dopisová forma si též vynucuje vynechání některých prvků, vyznačuje se jistou úsečností a zkratkovitostí. Jsou tu poměrně velké časové proluky, které by běžný příběh nesnesl."

Poznámka



PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ

Vlastnosti

STÁHNOUT PRÁCI

Práci nyní můžete stáhnout kliknutím na odkazy níže.
Zabalený formát ZIP: x519bda7a57310.zip (10 kB)
Nezabalený formát:
J_W_Goethe_Utrpeni_mladeho_Werthera.doc (36 kB)
Práce do 2 stránek a práce uvolněné zdarma (na žádost autorů nebo z popudu týmu) jsou volně ke stažení.

Diskuse