"Josef Kainar: Lazar a píseň
Sbírka poprvé vyšla v roce 1960 a své jméno nese podle názvu titulní básně. Pan Lazar s chryzantémou v klopě obchází město, dává se do hovoru s lidmi a doslova jim „otravuje“ každou chvilku radosti a štěstí, rozsévá nedůvěru, nevíru v život, vyvolává pocity osamocení, cizoty, hrůzy z nicoty života. Pan Lazar je zosobnění skepse, zla, osudu nebo i smrti. Dokáže zmařit lásku bez důvodu, jen pro zdůraznění marnosti, nicotnosti.
Lazar není vylíčen jako biblický chudák, není bezmocnou bytostí, kterou Spasitelův zázrak znovu pozvedá k životu. Je to elegantní, intelektuální a citový cynik. Kazí všechno dobré a krásné, tíhne k nicotě a marnosti. Je tím, co ničí citové hodnoty lidských vztahů, co člověka oslabuje zevnitř.
Protikladem Lazarovi je, což je už z názvu patrné, píseň, která symbolizuje poezii, naději, touhu, všechno to, co je v člověku krásné a ušlechtilé. Brilantní volba názvu svádí k hlubší interpretaci. Pravděpodobně má znamenat, že člověk nese svůj tragický úděl, pod jeho tíhou padá, ale opět nabírá síly aby vstal a dále se pral s nástrahami života.
Další básně jsou souborem zpovědí obyčejných lidí, chtějí být hlasem jejich svědomí. Jejich podstatou je hluboká kontemplace na úrovni vlastního nitra (přemýšlení o sobě samém), vztahu k jiným lidem. Zachycuje vnitřně prožívané citové a bolestné dramatické situace, pro druhé často skryté a nenápadné.
Větší autentičnosti jejich výpovědi je užití některých prvků nespisovného jazyka. Příznačnou je pro sbírku báseň Jaký to s ním bylo. Jde o ironický pohled na falešného hrdinu, který jako dítě stále padal, ale pak zvládl zemskou tíži, naučil se nepadat a chodí po světě s rukama v kapsách s přehnanou sebedůvěrou.
Působivý je ironický pohled na nákladnou svatbu v básni Svatba, touha po lidském citu a porozumění v básni Ve vedlejším domě nebo zpověď osamocené dívky v básni Kocourek."