"Julius Fučík: Reportáž psaná na oprátce
Světově proslulá kniha přeložená do 80 jazyků. Fučík ji napsal tajně během několika měsíců ve vězení gestapa na Pankráci na jaře v roce 1943. Rukopis dokonale promyšleného textu na desítkách lístků s minimem škrtů tajně z vězení pronesl dozorce Kolínský.
Reportáž je členěna do osmi kapitol. Předznamenává ji krátký výstižný popis tzv. biografu - čekárny, kterou museli projít všichni vězni předvedení k výslechu. Krátké, sevřené, dramatičností nabyté kapitoly popisují Fučíkovo zatčení (I - Čtyřiadvacet hodin), průběh dne ve vězení (II - Umírání), atmosféru života cely (III - Cela 267), momentky z výslechů i útržky z pochodů na vězeňském dvoře (IV - Čtyřstovka). Velkou pozornost věnuje autor charakteristikám spoluvězňů, dozorců i vyšetřovatelů (V,VII - Postavy a figurky ). S maximální úsporností, s citem pro ozvláštňující detail črtá především portréty přátel (Jelínkovi, Vysušilovi, Lída, táta Skořepa, "Kolín" ). Jako figurky označuje postavy dozorců a vyšetřovatelů. Vyhmátne jejich charakteristický rys a směřuje k jednoznačnému hodnocení ( např. komisař Bohm, vyšetřovatel Zander, dozorce, "To" - Withan ). Zřetelnost autorova uměleckého záměru vyplývá z konfrontačního řazení jednotlivých pasáží ( od napětí k prodlevě, od dramatismu výslechu k úsměvné vzpomínce či odlehčující epizodě, od strohé přímé charakteristiky k vyprávějícímu tónu ).
Autentičnost a dokumentárnost reportáže umocňuje její stránku filozofickou, hluboký humanismus a optimismus, který knihou prostupuje a činí z ní dílo mimořádné společenské hodnoty. Zkoumání historických okolností vzniku Reportáže psané na oprátce i rukopisného originálu nezávislou komisí historiků potvrdilo autentičnost textu a vyvrátilo smyšlenky, které se kolem knihy v minulých letech nakupily."