"V díle tohoto básníka se odráží vývoj české moderní poezie od dvacátých do padesátých let. V průběhu let dvacátých byl vedle Vítězslava Nezvala a Jaroslava Seiferta jedním z předních básníků poetismu, který se svým novým básnickým viděním, jež bylo založeno na volné představivosti, asociativním řetězení představ a na využití přirozeného, mluvního spádu jazyka, proměnil české básnictví. Oblíbenými poetistickými postupy Konstantina Biebla jsou groteskní hry se slovy, s jejich zvuky i významy.
Sbírka S lodí. jež dováží čaj a kávu (1927) byla z větší části odezvou na jeho cestu na Cejlon (dnešní Srí Lanka) a Jávu. Exotiku v té době milovali všichni avantgardní autoři, ve svém díle často volných exotických motivů užívali, Biebl byl ovšem jediný, kdo podnikl takovou dalekou plavbu doopravdy. Tato typická poetistická sbírka je tvořena třemi oddíly: Začarovanou studánkou, S lodí, jež dováží čaj a kávu a Protinožci.
Básně prvního oddílu Začarované studánky jsou naplněny převážně milostnou lyrikou, která je inspirována osobními básníkovými zážitky. V hravých milostných básních vzpomíná s jemným humorem i nostalgií na své milé, se kterými se setkával u slavětínské začarované studánky. Ostatní básně jsou pak většinou vzpomínkovými reflexemi na básníkova otce, který se stal obětí války, na otcovy pacienty, kteří ho navštěvovali v jeho ordinaci, a konečně i na vlastní autorovy zážitky z fronty, čímž navazuje na sbírku předcházející – Zloděj z Bagdadu.
Oddíl S lodí, jež dováží čaj a kávu je především lyrickým zachycením Bieblovy cesty do exotických krajů, na Jávu. Hravé přírodní motivy (S lodí, jež dováží čaj a kávu, Yorck) se zde střídají s osobními prožitky a momentkami z pobytu na lodi (Na oceánu, S očima k nebi).
Tématem posledního oddílu Protinožci je pak vlastní pobyt na Jávě. Poetistická hravost a okouzlení z exotické země se prolíná a kontrastuje s touhou po vlastní zemi a s procítěným vztahem k ní.
Ze sbírky je patrné básníkovo očarování tropickou přírodou i půvabem Asiatek. V závěrečné a klíčové básni Protinožci však cítí únavu a hrůzu pod věčnou zelení palem, vybavuje se mu představa bílých evropských žen a pak domova …krásné exotické země Čech…, která je spojena s Ježíšem a Vánocemi. Vzdálené Čechy se tak jaksi naruby stávají kouzelnou, exotickou krajinou.
I v Lodích, jež dováží čaj a kávu se mu vrací motivy války a motivy milostné, ze kterých je někdy stále cítit smutek nad ztrátou milovaných bytostí (brzy po smrti jeho přítele Jiřího Wolkera umírá i jeho přítelkyně). Nechybí ani pro jeho poezii příznačně snivá až melancholická nálada, opět mistrně pracuje se slovy, rozpoutává svou obraznost do lehkého tance tančeného právě nejen se slovy ale i ve slovech."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ