"Ladislav Fuks: Pan Theodor Mundstock
Jde o psychologický román s prvky imaginativními a filosofickými,
2.vlna válečné prózy.
1.vydání vyšlo roku 1963.
Jde o obraz úděsné reality, která vyznívá až tragikomicky.
Dílo je psáno v er-formě, i když postava vypravěče je v pozadí, důraz je kladen na vnitřní život hrdiny.
Má 2 linie: 1) tragická, melancholická - do 10. Kapitoly, rozštěpené druhé já - stín Mon
2) tragikomická, akční - od 0.kapitoly - příprava Mundstocka na koncentrák, bez Mona, končí baladicky

Postavy:
Hlavní - Theodor Mundtsock : starý osamělý žid, velmi senzibilní, válkou a čekáním na předvolání do koncentračního tábora psychicky narušený, schizofrenní

Stín Mon - fiktivní postava: existuje jen v Mundstockově mysli, Mundstockovo druhé já, představuje racionální složku, je korektorem paniky. Jemu se Mundstock zpovídá ze svých myšlenek, prožitků, obav i představ. Objevuje se u něj po vyhození ze zaměstnání státního bezvýznamného úředníčka a kdy mu drzý esesák co ho vyhazoval vynadal do svobodné židovské svině a mizí, když nachází trochu vnitřního klidu a naději. Tento zlom přichází v 10. kapitole, od které se začíná systematicky připravovat na transport a pobyt v koncentračním táboře.

Kropenatá Slepice: jeho domácí mazlíček, kterému vaří, kvůli které i hladoví, hlavně aby bylo jídlo pro ni, od které se nechává ozobávat a mazlí se s ní jako se psem, nebo kočkou. Najednou slepice mizí a objevuje se zraněný holub, který umírá a Mundstock ho pohřbívá

Rodina Šternů: židé, manželé, stará matka, dcera Frýda a syn Šimon. K těm chodí Mundstock na návštěvu a snaží se je vytrhnout z deprese do které upadli. Vykládá jim karty a obelhává je, že bude lépe a že už Němci prohrávají a že jistě nepřijdou do koncentráku.
Ukázka str.54: „Věděl, že dnes půjdou spát klidněji, chudáci, u nichž pravda pláče v koutě. Bylo mu jich líto. A přece, i on sám se teď cítil nezvykle povznesen.“

Sousedé Čížkovi: neodsuzují židy, pana Mundstocka mají rádi, nevadí jim jeho původ

Mundstockovi židovští známí: Steckerovi, Haus, Kohn, bývalá láska Ruth Krausová, Pan Vohrjahren - nesetkává se s nimi, pouze na ně vzpomíná"