“Děj této knihy začíná pohledem na mrtvého. Hlavní hrdina Frank je fotograf, on sám se však popisuje jako výrobce, velkovýrobce veřejných tváří, součást soukolí, které vytvářelo veřejné legendy o pomyslné velikosti malých, o významu bezvýznamných, o kráse ošklivých.
Frank velmi podrobně popisuje místo a lidi, kteří připravují katafalk i celou místnost. Začne vzpomínat na mrtvého, vždyť se znali již od mládí.
Je osm hodin a pohřeb začíná, dva muži najednou otevřeli křídla těžkých bronzových dveří. Frank zachytí první vstupující a pak vyjde ven, není co fotit. Zvony odbíjí jedenáctou hodinu. Přišla vdova, studená, přísná, vážný, neukázala žádné dojetí. Lehký život mít nebude, vrhnou se na ni, seberou ji vilu, budou ji sledovat, ale je to takové neštěstí? Frank vyhlíží Martina, syna mrtvého a Margitu, jeho bývalou ženu.
Frank vzpomíná, mrtvý se mu se vším svěřoval vždyť prošli spolu revolucí, válkou. Varoval ho před vztahem s krásnou sekretářkou. Asi tehdy se začali odcizovat.
Najednou vstupuje muž v ušpiněném vatovaném kabátě, umazaný od asfaltu, celý špinavý a neupravený. Muž stál u katafalku a najednou se mu záda roztřásla pláčem, pak se sebral a utíkal ven. Frank ho doběhl, byl to Martin."