"Ďábel ve Francii
francouzská byrokracie a její obětí mimo jiné známý antifašistický spisovatel.. Tato kniha je autobiografická, za 2. světové války byl do jakéhosi francouzského koncentračního tábora deportován i Feuchtwanger. Stačilo být přítelem Francie a mít německé občanství. Tábor se jmenoval Les Milles, byli v něm uvězněni i příslušníci cizinecké legie, bývalí důstojníci a vojáci 1.světové války bojující za Francii ap. Neboli málo skutečných nepřátel Francie. Museli žít ve strašných podmínkách staré cihelny, nosit cihly ze strany na stranu- jen tak, aby byli něčím zabaveni. Tvrdý řád, ale zase jen kvetl černý obchod. Čím více se blížili německé oddíly, tím větší volnost v táboru měli. Zajatce odvezli vlakem pryč. Hranice už byly obsazené a tak jeli zpět. Táborem se jim stal statek nedaleko tábora původního. Konečně měli naprostou volnost, mohli k řece, na louku, do lesa, do města do hotelu či restaurace. Chudí zajatci těžce sháněli jídlo a pití a v táboře dráž prodávali bohatým. Až na úplavici se měli velice dobře. Němci tábor vyzvali, aby vydal své zajatce. Feuchtwanger se bál nyní o život nejvíc. Zachránili ho ale přátelé- odvezli ho v diplomatském voze až ke Středozemnímu moři a pak do Ameriky. Povedlo se to především díky pomoci Feuchtwangerovy manželky.
Na knize mě zaujaly různé filosofické úvahy, tvořící větší část knihy. Také člověku asi nezbylo, než přemýšlet o sobě, o situaci a o těch kolem.(Jeho spekulace o štěstí- to bere každý jako osobní zásluhu, zatímco neštěstí je vždy „nespravedlnost osudu“) Autor se neskrýval, dal najevo celou svou povahu, i když trochu přeháněl- v Osvětimi to přece bylo daleko horší!"